úterý 28. dubna 2015

„Volané číslo neexistuje. Volejte......

Taky vás tahle hláška vždycky vytočí? Mě jo! Znamená totiž, že jsem buď zadal špatně číslo, nebo že číslo někde na webu uvedli nesprávně. Horší ale je, když se vám ozve u čísla, které léta existovalo a vy ho vytáčíte z kontaktu, takže se nemůžete mýlit.

Ještě 4.2. 2015 existovalo číslo pevné linky, která patřívala manželům Formánkovím z valašského městečka Karolinka. Ty lidičky jsme poznali přes internet, tedy nejdřív dědu Karla a později i jeho manželku Jarmilu. A protože jsme si tak nějak sedli, začali jsme za nimi na Valašsko jezdit.

Děda Formánek byl cukrovkář. Jeho nemoc ho nejdřív připravila o zrak a když mu později hrozila amputace nohy, rozhodl se, že radši umře. Neřekl mi to, ale dalo se to tušit. Asi rok předtím než opravdu zemřel, nás požádal, abychom v takovém případě za "babinou" jezdili. Říkal jí tak a my také. Z Prahy je to do Karolinky 360 km vlakem, ale když byl čas, zdraví a peníze, tak jsme tam rádi zajeli. Babina toho moc nenamluvila, ale její nefalšovaná radost z našich příjezdů měla větší cenu než tisíce slov.

4.2. jsme jí volali a přáli k svátku. Slíbili jsme, že na jaře přijedeme a že narozdíl od minulých návštěv jí dáme možná i předem vědět.

26.4. by bývala měla 72. narozeniny. A právě tehdy se ozvala ta protivná hláška: „Volané číslo neexistuje!!!"

Věděl jsem, že ještě v době, kdy byl naživu i děda, si oba dali přihlášku do domova důchodců. Děda neviděl, babina chodila špatně a tak si říkali, že hlavně když budou spolu a pak je jedno kde. První, co nás tedy napadlo, bylo právě to, že se babča přestěhovala do toho domova a že nám nedala vědět. Bylo by to divné, ale staří lidé (a nejen oni) divné věci dělají.

Babina mobil nikdy nechtěla. Děda jí koupil SIM kartu, ale nikdy ji nepoužila.

Napadlo nás zavolat do restaurace, kam babča chodívala na větrník, nebo obložený chlebíček k snídani. No a jak to dopadlo, to už asi tušíte.

Nemažu z telefonu čísla zesnulých lidí. Nevím proč, ale prostě se mi tak nějak nechce. A víte co? Ono jich nějak přibývá a přibývá.

Píšu o tom ze dvou důvodů:

Tím prvním je, že vás chci vyzvat, abyste udržovali všechny vztahy, které máte. Je to těžké, protože člověk stále potkává další a další lidi, ale pokud vám na někom trošku záleží, volejte mu! Úvahy, které příjdou pozdě, jsou zbytečné a bolí. Mohl jsem..... Měl jsem..... Kdybych......
Není žádné "kdyby".

Ten druhý důvod je ještě vážnější. Víš ty, kdy přestane existovat tvoje číslo? A víš, co bude dál?

O Češích se říká, že jsou ateistickým národem. Není to pravda! Kdykoli mluvím s někým, komu někdo "odešel na věčnost", zmíní se dotyčný o tom, že babička, maminka, brácha, manžel... jsou teď už určitě v nebi. Ale na základě čeho by tam měli být, když nevěříš v Boha a on/ona v něj také nevěřili? Podvědomě věříš i ty, že se se svými zesnulými jednou potkáš. Ale kde? Proč? Jak?

Bible ti odpoví. A neboj! Vůbec v ní nejde o to, jak svatě či hříšně se právě teď cítíš! Nebe není za zásluhy! Je jen za víru a tu můžeš dostat i ty!

Stačí k tomu jen požádat Ježíše, aby přišel do tvého života. Nemusí to být žádná úžasná modlitba a je jedno, kde ji vyslovíš. On to udělá! Odpoví ti svým vlastním způsobem a tak, že budeš spíš pochybovat o svém jménu a adrese, než o jeho existenci! Je úžasný, milující a stojí o vztah s tebou!

Všechna naše čísla přestanou jednou existovat. Nemusí to ale znamenat, že přestaneme existovat my!

čtvrtek 13. listopadu 2014

Vše nejlepší k tisícinám!

Neznám nikoho, kdo by se dožil tolika let. Dokonce ani biblické postavy ne. Tisíciny dneska slaví můj iPhone 4S.
Vím to vlastně jen díky němu. Jedna ze 170 nainstalovaných aplikací totiž umí počítat na sekundu přesně, jaká doba uplynula od nějaké události. U mobilních telefonů asi nemá smysl slavit narozeniny. Většina z nich je ráda, dožije-li se těch druhých, maximálně třetích. Proto jsem sledoval, kdy nastane tisící den od 16.2. 2012, kdy jsem iPhonka zakoupil.
Jsou věci, které vám změní život. To iPhone určitě dokáže! Prodavačka v iStyle tehdy prohlásila: „S iPhonem se sžijete!" Měla pravdu. Nevedu si žádné podrobné statistiky toho, kolikrát jsem ho vzal denně do ruky a jak dlouho jsem ho držel, ale o jeho důležitosti vypovídají v něm shromážděná data.
Za 1000 dní jsem protelefonoval 35 dnů a 21 hodin a to nepočítám hovory přes Skype a VoIP služby. Odeslal jsem jen málo sms zpráv, ale za to hromadu mailů, asi 900 tweetů, moře statusů na Facebook, chat zpráv na Viber, nebo těch hlasových na Whatsapp. Přestože baterii nabíjím téměř denně, je i po tomhle malém miléniu v docela dobré kondici.
Moc nefotografuji, ale asi 300 snímků jsem iPhonem taky pořídil. Poslouchám na něm internetová rádia, zajímavé podcasty, časopisy z Audiotéky a čtu na něm i Bibli. Vím, jaké je počasí u přátel v Texasu, v Gambii i ve Žluticích. Funguje jako navigace, slouží i při platbách přes Servis24, objednává taxíky, pizzu a má ještě spoustu dalších úkolů.

Do další tisícovky mu přeju dobrou výdrž baterie, update systému bez chyb, lepší externí baterku a chytřejší Siri! Doufám, že mi vydrží.

úterý 29. července 2014

Voxox - 100 minut do USA, nebo 50 SMS do zahraničí zdarma?

Tahle appka mi udělala fakt radost! K dokonalosti jí sice ještě něco chybí, ale věřím, že se může hodit i někomu z vás.

Existuje mnoho tzv. VoIP (Voice over Internet Protocol) poskytovatelů a já jsem jich docela hodně vyzkoušel. Někteří jsou opravdu levní, jiní kvalitní, ale zatím jsem nenarazil na žádného, který by nabízel svým zákazníkům možnost volat zdarma i do jiných sítí a to po celém světě. Až do minulé soboty!
Voxox narozdíl od jiných služeb tohoto tipu umožňuje volat zadarmo nejen mezi svými uživateli, ale i do pevných a mobilních sítí na celém světě. Každý měsíc totiž dostanete 1 dolar kreditu. Není to moc, ale i za tenhle jediný dolar můžete poslat 50 SMSek do většiny evropských zemí, nebo zavolat někomu v USA 100 minut si s ním povídat. I textovka do Spojených států stojí jen centík a rozumné ceny má Voxox i pro ostatní destinace. Sazbu za minutu hovoru i cenu SMS vidíte přímo u kontaktu v aplikaci.
Od Voxoxu dostanete i americké příchozí číslo zcela zdarma, takže vám přátelé můžou napsat i zavolat. Služba obsahuje i hlasový záznamník, který se dokonce snaží přepsat hlasovou zprávu i do textu. S Češtinou si ale neví rady. Nevadí to, protože na zprávu ve schránce vás aplikace upozorní a vy si ji můžete přehrát ve zvukové podobě.

Voxox funguje jak v zařízeních s iOS, tak na Androidu. Stačí si stáhnout aplikaci z GooglePlay, nebo z AppStoru. Voxox účet si vytvoříte snadno přímo v prográmku. Stačí vyplnit pár údajů a hlavně opsat kód, který vám příjde smskou na mobil uvedený v registraci. Ihned po vytvoření účtu máte dolar k dispozici a můžete začít telefonovat. Vaše americké číslo vám příjde mailem, ale uvidíte ho i přímo v apce. Momentálně se přidělují čísla s předvolbou +1 714, nebo +1 657, ale později si v případě zájmu můžete vybrat ze široké nabídky předvoleb téměř všech velkých měst v USA a Kanadě. Předčíslí měst v USA si můžete předem zjistit třeba tady. Zdarma si taky na www.myvoxox.com můžete zapnout i číslo inum, které ale většina z vás potřebovat nebude. Abyste svým přátelům nevolali z amerického čísla, můžete nastavit Caller ID, tedy identifikaci volajícího na libovolné jiné číslo, např. vašeho mobilu.

Voxox je možné používat všude na světě a to i bez nutnosti mít připojení k internetu. K tomu je nutné zaregistrovat si číslo mobilu pro SMS callback.


Kvalitu hovorů bych oznámkoval asi 2-, ale zadarmo to rozhodně jde. Navíc se Voxox dá dobíjet přímo z Appstoru a to i částkou $ 0,99, takže zde není nutné hromadit kredit, který by později propadl.

S Voxoxem si můžete nejen povídat, ale i posílat fotky, videa, nebo třeba faxy. Je to dobrý komunikační nástroj a za vyzkoušení rozhodně stojí!

Nevýhodou pro české uživatele je webová stránka v Angličtině, výhodou 50 SMS zdarma a ty ostatní po 0,02 dolaru. Minuta volání do českých mobilních sítí stojí 0,059, což také není špatná cena. Vyzkoušejte a uvidíte!

Příjemné povídání s přáteli z celého světa vám přeje


                       Tygr



sobota 5. července 2014

Nepravidelník 4 aneb Pozor!!!, Tygr callcentruje!

Na světě se dějou fákt divný věci! Člověk a ani Tygr prostě neví, co všechno ho může potkat.


Asi to zná bohužel většina z vás. Finanční situace není zrovna nejveselejší a vy dumáte a dumáte, jak si ji trošku vylepšit. Ta naše se po odchodu nájemníků z našeho moravského bytu taky začala sunout nepěkným směrem a tak jsem hledal a hledal, co bychom a jak by. Moc toho neumím a co umím, to zase díky zdravotním problémům nemůžu, takže těch možností nebylo nikterak přehršel.

Před pár lety jsme s Markétou absolvovali školení v jednom callcentru. Tehdy to vypadalo, že budeme pracovat z domova a naším úkolem bude převádět zákazníky z předplacených karet T-Mobilu na některý z paušálních tarifů. Callcentrum ale nakonec někdo vytuneloval a tamní zaměstnanci jednoho dne zjistili, že jim k práci chybí počítače. Z celého projektu nebylo nic, ale měli jsme dobrou školitelku a tak nám zůstala aspoň nějaká nová dobednost.

Na základě této zkušenosti jsem tedy hledal práci z domova v oboru telemarketing. Už nevím jak, ale našel jsem inzerát, který sliboval přivýdělek 15 až 20 tisíc, práci z domu a nikdo po nás nechtěl ani životopis, nebo nějaký ten motivační dopis. A tak jsme paní z inzerátu zavolali. Byla velmi ochotná, naše zraková vada jí nepřekážela a snažila se spolu s námi vymyslet, jak bychom tu práci mohli zvládnout. Než nás pustila do ostrého provozu, prováděla s námi několik zkušebních hovorů, kde hrála otrávené, zaujaté, zaneprázdněné, hloupé i zbytečně chytré zákazníky. Podařilo se jí vzít mi iluze o tom, že tuhle práci zvládnu levou zadní, ale byla opravdu věcná, kritizovala právem a dovedla i povzbudit. První, co mě mělo zarazit a nezarazilo, byla podmínka, že práci budeme provádět z vlastních SIM karet. Máme neomezené tarify a tak jsem si říkal, že to půjde. Pak mi docvaklo, že volat lidem ze svého privátního čísla nechci, ale i to jsme pořešili. Kamarád nám půjčil svoje firemní karty a starších telefonů mám doma habaděj.

Druhé, co mi mělo napovědět, že na tomhle jobu nezbohatnu, byla skutečnost, že nebudeme pobírat žádný plat a naší odměnou budou jen provize. Viděl jsem, jak krásně dělám deset smluv denně a Markéta další a to by dle plánu odměn mělo stačit, abychom se nemuseli stěhovat z Prahy na Moravu, kam se nám moc nechce.

Naše instruktorka a supervizorka v jedné osobě byla je příjemná paní, se kterou se dobře povídá a myslím si, že nám nechtěla lhát, když říkala, že úspěšnost prodeje SIM karet pro jednoho nejmenovaného virtuálního operátora je cca 10 %. Uvědomil jsem si, že určitě nebudu telefonovat osm hodin denně a upravil jsem odhad naší prosperity zhruba na polovinu. Ale i to by bylo bývalo docela dobré!

Jednoho dne jsem dostal prvních 100 kontaktů a začal jsem volat. Hodně lidí to nezvedlo, další byli nedostupní, jiní měli nastavené přesměrování do hlasové schránky. Poměrně brzy jsem ale prodal první SIM a říkal jsem si, že zítra to bude lepší. Nebylo! Z padesáti vytočených čísel jsem se dovolal asi dvanácti lidem. Někteří zavěsili, jakmile jsem se představil, jiní slušně odmítli i když ještě nevěděli co, další se vymluvili, že jsou u lékaře, že zrovna řídí, že mají návštěvu. Dostat se k tomu, proč jim volám a jakou pro ně mám nabídku, se mi podařilo jen asi třikrát. Námi prodávané tarify nebyly vůbec špatné, ale přesto je ti volaní nepotřebovali, protože měli uzavřené smlouvy na dobu určitou, nebo babičce dobíjela jednou ročně dcera jen proto, aby číslo nepřestalo fungovat. Zkrátka a dobře: Začal jsem tušit, že tohle na řízek nevydělá. Třetí den tygřího callcentrování nepřinesl nic nového. Narazil jsem na opilce, který mě chtěl zastřelit, na jednu fajn babičku, které jsem popřál brzké uzdravení, na další babinu odněkud z Valašska a na pár lidí, kteří s tím prostě práskli.


Ne, já se jim nedivím! Před lety, kdy jsme procházeli tím školením, byla úplně jiná situace. Tehdy vám volali jen tři operátoři a maximálně ještě vaše banka. Dneska existují desítky dodavatelů energií, 52 virtuálních operátorů, spousta bankovních i nebankovních půjček, pořadatelé předváděček všeho druhu a jen Bůh ví, kdo ještě. Skoro každý z nás má nějakou zkušenost s tím, že podepsal smlouvu, která rozhodně nebyla tak výhodná, jak mu ji po telefonu někdo z callcentra odprezentoval. K averzi na volající operátory přispívá i to, že mnozí jsou tragicky nekvalitní. Vydržet několik let pracovat v callcentru je takřka nemožné, proto se pracovníci často mění, jen se tak nějak rychle zaškolí a hurá telefonovat, vydělávat, zvyšovat denní normu. Ti lidé v kamenných callcentrech jsou pod obrovským tlakem. Stále je někdo kontroluje, placení jsou za uzavřené smlouvy a podle počtu obvolaných klientů. My jsme ještě měli výhodu, že tempo práce jsme si doma určovali sami! I tak se to ale dělat v dnešní době prostě už nedá!


No nic. Zkušenost mám, SIM kartu navíc taky a netuším, co bude dál. Jen vás chci všechny moc a moc poprosit o jednu věc:


Jestli se stane, že uvidíte na displayi svého mobilu neznámé číslo, aspoň ten hovor příjměte. Pokud to totiž neuděláte, do databáze kontaktů si volající callcentrista zapíše, že jste to nebrali a musí vám tak jak tak zvonit někdy znovu. Když už to zvednete, zkuste slušně, rychle a jasně říct, že nemáte zájem. Tím umožníte volajícímu operátorovi ušetřit čas a věřte mi, že čas jsou pro něj opravdu peníze. Věřím vám, že vám všechna ta callcentra jdou na nervy. Ani já hovorů s nimi nejsem ušetřen. Ale zkuste za tím vidět člověka, který jen nesehnal jinou práci a snaží se vydělat si na chléb vezdejší. On si vaše číslo nikde nenašel, on ho dostal a bude vám volat tak dlouho, dokud nevyjádříte nezájem. Zkuste si představit, že se musíte živit tímto způsobem vy a podle toho s těmi operátory jednejte. DĚKUJI ZA POCHOPENÍ!


PS: Slibuji vám, že tím neznámým volajícím už nebudu já!

Bůh vám žehnej!

středa 4. června 2014

Nepravidelník 3

Ahoj všichni, já věděl, že pravidelnost nebude! No ale tu a tam sem přecejen něco připíšu.


Už 23. května nás navštívila kamarádka z Klášterce nad Ohří. Je to jeden z lidí, které nám do života přinesl internet. Markéta tehdy dávala do jedné skupiny na Facebooku poptávku na doprovod na ženskou konferenci a tahle Bára se jí ozvala. Vždycky ji rád vidím! Je to tak srdečný člověk, že se občas stydím za svou rezervovanost. Barča u nás přespala a pěkně jsme si popovídali. Přinesla koláče a to tygr umí ocenit!

I další návštěva mě potěšila. Tahle slečna zpívá občas u nás v církvi a je v tom moc dobrá! Teda nejen že hezky zpívá, ona má i nějaký nadpřirozený dar dávat do zpěvu přesně tolik citu, kolik ho která písnička potřebuje. Tygrovi přinesla jahody a to se taky cení! Na obrázku je vlevo.





Další radost mi udělala taky Bára, ale tentokrát Surya Bára. To je samice bílého tygra, která žije v ZOO Liberec. Porodila totiž tohle krásné mláďátko! Jeho vývoj můžete sledovat na Facebooku, kam chovatel pan Langr dává fotky i videa.




3. června jsme byli na setkání mladých dospělých v načí církvi. Když jsem viděl na Facebooku pozvánku na tuhle událost, myslel jsem, že si ze mně organizátor dělá srandu! Vždyť já jsem svou přítomností tam zdvojnásobil věkový průměr hostů! Ale nakonec jsme tam šli a to je dobře. Zpívala Ali, - jo ta Ali - , o které píšu výše. Byly to dvě hodiny velmi pěkné hudby a moc jsme si to užili.

Období, kterým teď procházíme, není vůbec snadné. Nevidíme jasně svou budoucnost, zdraví není ideální a peněz už jsme taky měli víc. Ale psaním těchto zážitků si chci připomenout, že i dobré věci se dějí! Často na to zapomínáme, když jsme ze všech stran zavalení negativními zprávami, když nás něco bolí, nebo nás něco omezuje v aktivitách. Nikdy není jen špatně a já rozhodně tento čas nepovažuji za nešťastný. Řada věcí by mohla být jinak, ale Bohu díky, že nejsou horší.

Pořád se něčemu učím. Už po několikáté zjišťuju, kdo jsou opravdoví přátelé a jak moc si jich vážím. Zároveň si kladu otázku, jestli dovedu já být tak dobrým přítelem jim. Učím se větší pokoře, důvěře v Boha, sebezapření. Jsou to někdy dost drsné lekce, ale ono na tygra se nedá jít s nějakou jemností.

Přeju vám všem všestranně požehnané dny a doufám, že zas někdy příjdete!

sobota 31. května 2014

Chycení v síti 7 - Blogy

Nad tímhle dílem seriálu o internetu jsem dost dlouho přemýšlel. Blogy jsou velmi zvláštní a pro mě velmi zásadní fenomén. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli dám do článku odkazy na ty, které mě nejvíc ovlivnily, ale je jich tolik, že z lenosti nedám.


Sledovat osudy ostatních lidí je pravděpodobně lidská přirozenost. Kdysi se tak večer sešly ženy u draní peří a mohly společně probrat životy těch, které nepřišly. Dnes nám bulvární média nabízí takřka online přenosy ze životů slavných osobností, reality shows, kde můžeme pozorovat skupinky psychicky nemocných jedinců 24 hodin denně a dokonce i některá zvířátka v ZOO už mají ve svých výbězích kamery, aby zvědavcům nic neuniklo.


Internet krom jiného přišel s blogováním. Já sám jsem první blog založil někdy na přelomu let 2008 a 2009. Dnes už ten server neexistuje a snad je to dobře. Stránka, kde se právě nacházíte, je mým třetím osobním blogem. Kromě ní provozujeme s Markétou i společný, křesťansky zaměřený blog na adrese http://spanembohem.blogspot.com.


Jak už to tak u mně bývá, slovo "blogovat" jsem slyšel prvně z rádia. Tehdy to bylo v souvislosti s nezávislými bloggery v Číně, kteří na svých stránkách přinášejí necenzurované informace o dění ve své zemi. Tehdy mě ani nenapadlo, že by blogy mohly obsahovat i něco jiného než jen zpravodajství a názory svých majitelů na politiku. Ale začalo mě zajímat, jak si takový blog založit, kde najít nějaké zajímavé a jestli bych snad případně nemohl i já něco psát. Možnost spolutvořit obsah na internetu mi připadala lákavá.


V první fázi, kdy jsem začal objevovat inspirativní autory, jsem čtení blogů doslova propadal. Trávil jsem tím hodně času, ale když se později počet odkazů v mých oblíbených zvyšoval a zvyšoval, došlo mi, že si budu muset mnohem víc vybírat. V tom směru mi často pomohli moji oblíbení bloggeři, protože jejich blogy odkazují na další, většinou stejně dobré autory.


Vždycky znovu mě překvapí, co všechno jsme ochotní na sebe prásknout na svém blogu. Na sociálních sítích je to pochopitelnější, protože tam si u svých příspěvků můžeme nastavit aspoň nějaké, byť omezené soukromí. Ochrana heslem není dvakrát bezpečná, ale pro pocit uživatele, že je nějak chráněn, to stačí. Blog je naproti tomu veřejně přístupné místo a člověk nikdy neví, kdo ho tam najde.

Osobní blogy, které prozrazují něco o životě a osobnosti autora, mám docela rád. Je pro mě velmi užitečné, mohu-li svou vlastní životní zkušenost srovnávat s jinými lidmi, diskutovat s nimi, případně se spřátelit. To přátelství nevzniká často, ale tu a tam se stane, že si s někým sedíte a dohodnete se, že se setkáte i ve fyzickém světě.

Díky blogu znám osobně dvě spisovatelky a tu třetí bych moc rád někdy brzy poznal. Blogu vděčíme za několik velmi dobrých knížek, které vznikaly z článků a ohlasu čtenářů. To je další velmi dobrá vlastnost blogu. Hned máte zpětnou vazbu na to, co jste napsali. Knížky se skutečnými příběhy jsem vždycky měl rád a znám-li osobně, nebo aspoň z internetu jejich autory, je čtení ještě mnohem lepším zážitkem.

Jako každá dobrá věc i blog má svou odvrácenou stránku. Kolem výrazného autora totiž vznikne jakási stálá čtenářská základna. Ta může být podle obsahu blogu buď přínosnou skupinou, nebo naopak sešlostí lidí, kteří se vzájemně utvrzují v nějakém omylu. Tak najdete stránky anorektiček, sebepoškozovačů, konzumentů drog a mnohé další. Někdy je moc smutné číst ta mezi řádky schovaná volání o pomoc.

Já musím konstatovat, že mi blog přinesl  do života spoustu zajímavých lidí. Někteří své stránky píší se záměrem pomáhat ostatním, což jim tak trochu závidím, protože to Tygr ještě neumí. Jiní sdílejí svou životní zkušenost, své poznatky a dovednosti, nebo pěkné obrázky z cest. Obsah je velmi různorodý a to je myslím moc dobře! Každý si najdeme, co považujeme za vhodné. Žijeme bohužel v době výrazného individualizmu, kdy už lidé nemají potřebu se scházet a tvořit nějaká zájmová společenství. Blog takovou náhražku nabízí a mně se na něm líbí, že si mohu "popovídat" s lidmi, které bych jinak nikdy nepotkal. Počítám samozřejmě s tím, že stejně jako já, i ostatní známí z internetu se prezentují tím lepším, co v nich je a že kdybychom se znali líp, možná bychom nebyli tak nadšení jeden z druhého. I tak jsem ale moc rád za všechny, které jsem měl možnost poznat.

Happy blogging!

sobota 24. května 2014

Chycení v síti 6 - Neustále online

V minulém díle jsem psal o Facebooku. I když je to asi nejznámější ze všech sítí, já mám čím dál tím víc rád Twitter. Jeho výhodou i nevýhodou je, že zprávy - tzv. tweety - mají omezenou délku na 140 znaků. Pamatujete ještě na dobu, kdy mobily neuměly napsat delší smsku než 160 znaků? Twitter mi toto období občas připomene. Někdy bych rád tweetnul něco delšího, na druhou stranu jsem ale rád, že toto omezení nutí člověka napsat jen to podstatné a formulovat tweet tak, aby ho sledující lidé pochopili. Ohromnou výhodou Twitteru také je, že rozhodnete-li se někoho sledovat, on nemusí sledovat vás. Jako informační zdroj je tedy Twitter rozhodně lepší, výstižnější a přehlednější než Facebook. Bonusem pro mě rozhodně je i to, že na Twitteru vás nikdo nezve ke hrám a že tato síť není tak často využívána dětmi. Účet na Twitteru lze propojit s Facebookem, takže cokoli tweetnete, objeví se i na vašem FB. Pro ty z vás, kdo používáte k připojení na internet mobil, je zajímavé i to, že Twitter je mnohem méně náročný na přenos dat než Facebook.


Znáte Foursquare? To je trošku zvláštní síť. Jejím hlavním smyslem je práce s vaší polohou a objekty ve vašem okolí. Začal jsem tuhle aplikaci používat, protože mi jako zrakově postiženému vlastně pomáhá orientovat se na místech, kde to neznám. Uživatelé Foursquare se mohou stát přáteli, stejně jako na FB. Pak mají možnost sledovat, kde a kdy se jejich přítel tzv. checknul a jestli k tomu napsal nějaký komentář. Jste-li ve městě, kde to neznáte a hledáte nějakou restauraci, s Foursquare ji určitě najdete. Většinou u ní bude i nějaký komentář, který napsal uživatel, co navštívil ten podnik před vámi. Netvrdím, že hodnocení bývají objektivní, ale orientovat se podle nich dá. Většina firem má uveden i telefon, otevírací dobu a případně další základní info. Znám lidi, kteří se checkují na každé autobusové stanici, v každém obchodě a dokonce i doma. Nevím, jestli jim dochází, že data o jejich pohybu jsou zneužitelná. Foursquare můžete propojit s účty na Twitteru i Facebooku a své tipy na zajímavá místa sdílet na těchto sítích.
 Já jsem používání téhle aplikace docela omezil. Za každý check-in získáte totiž nějaké body, za určitý počet bodů pak odznáčky. Na to už jsem asi starý, abych informace o svém pohybu vyměnil za virtuální odznáček.


Jsem i na Google plus, ale moc ho nevyužívám a proto o této síti psát dál nebudu.


ICQ, Skype, Viber, Whatsapp, KakaoTalk..... Tam všude funguju. Každý z mých přátel používá některou z těchto komunikačních služeb, já se jen přizpůsobuji. Možná řeknete, že nejde o sítě, ale podle mně ano. Pokud něco umožňuje ostatním vidět váš online stav, nabízí přesílání fotografií a hlasových zpráv v reálném čase, pak je to síť.
Poslední dobou se vývojáři mobilních aplikací snaží, abyste byli neustále online. Nejnovější verze Skype vás ukazuje ve stavu online, i když na vašem mobilu není zapnutá. Totéž dělá i Facebook Messenger a řeknu vám, že mě to hodně štve! Rád jsem pro druhé dostupný, rád si popovídám nebo pochatuju, ale chtěl bych si určovat dobu, kdy na to mám náladu. Přátelům z jiných časových pásem občas nedojde, že v Evropě spíme a tak mi u hlavy cinkne nějaká ta zpráva ve tři v noci. A kdyby jen cinkla! Protože špatně vidím na display mobilu, používám program VoiceOver, který rovnou zprávu na obrazovce začne číst. Možných řešení je několik. Vypnout na noc wifi v iPhonu, přepnout ho do režimu letadlo, vypnout zvuky i mluvení. Všechno to mi ale z nějakého důvodu nevyhovuje, takže online zůstávám 24/7/365.

Jde mi vážně na nervy, že kohosi napadlo synchronizovat všechny Skype zprávy na všech vašich zařízeních. Příjde-li tedy nějaký ten chat, přečtu si ho na iPhonu a odpovím na něj. Později vezmu do ruky Samsung a ono je to tam taky. Když pak zapnu PC, Skype mi ukazuje nepřečtené zprávy. Ach jo!

Vítám všechny možnosti, jak být ve spojení s přáteli z celého světa. Jak jsem psal výše, rád bych si občas dopřál oddych a online nebyl. Bohužel to dost dobře nejde. Buďme rádi, že máme nástroje, které nás spojují rychle, levně a kdykoli to potřebujeme. Jako na téměř všem i na těchto sítích může člověk získat závislost. Přestože je používám opravdu dost, na diagnózu to snad ještě není. Jak jste na tom vy?

Hodně dobrých chat zpráv vám přeje Tygr!

čtvrtek 22. května 2014

Chycení v síti 5 - Facebook

Je ještě něco, co někdo o téhle síti nenapsal: Asi není. Mým cílem také není napsat něco objevného, ale shrnout své postoje k fenoménu Facebook.

Už ani nevím, kdy jsem si účet na FB zřídil. S jistotou můžu říct, že jsem nebyl mezi prvními a že mě nějaké sdílení fotografií nijak zvlášť nelákalo. Jenže všichni už to měli, tak jsem nechtěl zůstat stranou.

Nápad pana Zuckerberga vytvořit stránku, kterou si každý přizpůsobí k obrazu svému, se mi zdá docela dobrý. Dokonce vítám i možnost skrýt si reklamy od zadavatelů, kteří mě nezajímají. Bohužel systém není dokonalý a tak když odmítnu reklamu na rychlou půjčku od Providentu a jako důvod zaškrtnu, že se obsah neslučuje s mými názory, FB mi nabídne půjčku od jiné, stejně lichvářské společnosti. Nelze mu asi nijak vysvětlit, že mi vadí půjčka, ne konkrétní poskytovatel.


Existenci Facebooku jsem ocenil, když probíhaly povodně v severočeském kraji. Sledoval jsem tehdy stránku ČT 24, kde lidé nabízeli pomoc, sdíleli důležité informace a byli velmi ochotní. Líbilo se mi také, když jedna skupinka několika set přátel těžce zdravotně postižené ženy vyhlásila sbírku na její potřeby. Tehdy jsem si říkal, že začínám chápat pojem "sociální" síť.


Každý vynález v historii lidstva je zneužitelný. Na FB existují i skupiny, jejichž cílem je mlátit přistěhovalce, sdílet extrémní názory a nesmyslné konspirační teorie. Naštěstí si obsah Facebooku určujeme sami!


I já jsem se to učil. Nejprve jsem potvrzoval žádosti o přátelství každému, koho napadlo si mě najít. Později jsem zjistil, že nechat si zaneřádit zeď statusy pubertálních zamilovaných, dětmi, které mají zítra písemku a některými staršími lidmi, sdílejícími odkazy na bulvární informace, není zrovna to, co bych chtěl. A tak jsem bez ohledu na důsledky vyhodil pár příbuzných a další ještě vyhodím. Opravdu nemám rád, když mě, který hry nehraje, zve někdo každý den k nějaké z nich.


Jestliže platí, že internet spoluutváříme, o Facebooku to platí dvojnásob! Je s podivem, jak snadno klikneme na "Sdílet" a nepřemýšlíme o tom, kolik a jakých našich přátel a známých bude muset námi sdílenou informaci číst. Snažím se, aby to, co na FB vložím, bylo zajímavé aspoň pro polovinu mých přátel. Odkazy na křesťanské pořady, kázání a podobné věci jistě nezaujmou všechny, ale jsem pevně přesvědčený o tom, že stojí za sdílení. I proto u nich nastavuji soukromí na "veřejný".


Bohužel i FB má spoustu uživatelů, kteří o nějakém nastavení nemají ani nejmenší tušení. Bohu díky lze jejich příspěvky skrýt, nebo je odebrat úplně.


Pokud k Facebooku přistoupím jako k informačnímu zdroji a komunikačnímu nástroji, pak ho vidím jako jedno z nejlepších řešení. Pomáhá mi udržovat vztahy s lidmi, kteří žijí daleko, umožňuje mi najít důležité informace pěkně na jednom místě a díky tomu, že sleduji inteligentní lidi, mi přináší spoustu podnětů k přemýšlení.


Nedávno jsme s Markétou založili stránku Modlíme se za vás. Je nás tam zatím jen 54, ale těší mě, že jsou tam lidé z USA, Slovenska, Rakouska a Iránu. Nápad to nebyl originální, protože podobných skupin existuje víc, ale protože jsme momentálně nezaměstnaní a na modlitbu máme čas, cítili jsme, že to máme udělat.


Často slyším nebo čtu kritiky na adresu Facebooku. Určitě na nich je něco pravdy. Jenže pravda také je, že koho si přidáš, toho statusy čteš! Co sám sdílíš, musí číst někdo jiný. Co se mi opravdu nelíbí je, že Facebook mě informuje i o tom, koho si kdo přidal do přátel. Tohle bych vážně nemusel vědět! Mrzutá je i vlastnost Messengeru pro mobilní telefony, který mě zobrazuje stále online a tak mi někdy lidé pošlou zprávu i ve chvíli, kdy se mi to vůbec nehodí. Bohužel tutéž hloupou vlastnost má i poslední verze mobilního Skype. Vývojáři to samozřejmě prezentují jako výhodu: už nikdy nic nepromeškáte! Já bych raději promeškal!


Celkově ale FB hodnotím kladně. Jen dneska jsem ho otevřel asi tak 12 - 15 krát, což už možná hraničí s nějakou tou diagnózou. Ale sleduji na něm oblíbená rádia a jejich programové tipy, některé zajímavé církve, osudy lidí, za které se modlíme, zpravodajství i několik firem, jejichž produkty a služby mě zajímají. Je fajn, že stačí stisknout Alt+Ctrl+F a jsem tam, kde potřebuji být. Možnost upozornit najednou a zdarma asi 80 lidí z celého světa na něco zajímavého, je prostě skvělá.

Je jen a jen na každém z nás, čím tuhle síť budeme plnit. Jen my rozhodujeme, chceme-li být jen pozorovateli osudů ostatních, nebo je chceme povzbudit, potěšit, nebo i poskytnout konkrétní pomoc. Asi není dobré, když si dvě slečny, které bydlí 150 m od sebe, celý večer vyměňují chat zprávy. Kdyby se spolu sešly, mohly by si popovídat, jedna druhou potěšit svou přítomností, vypít si kafe, sklenku vína, nebo cokoli jiného. Určitě preferuji osobní kontakt s lidmi před tím internetovým. Ale děkuji Bohu, že můžu udržovat vztahy i s těmi, které vidím jen jednou ročně i méně často.


Ať vám Facebook slouží a ať nesloužíte vy jemu, přeje Tygr!

PS: Příště něco o ostatních sociálních sítích, jo?

středa 21. května 2014

Chycení v síti 4 - To dobré

Tak jsem si posteskl nad malou počítačovou gramotností národa a teď se můžeme věnovat veselejším věcem. Je jistě škoda, že mnoho uživatelů neumí dostat z internetu takový užitek, jaký by bylo možné, ale snad se to časem zlepší.


I já jsem začínal jako samouk. U počítače mi ležel mobil, abych se hned mohl zeptat kamarádů na rady, budu-li je potřebovat. Tehdy na pomalém a poměrně drahém připojení toho zdaleka nešlo dělat tolik, jako dnes, ale jednou z mých prvních radostí byla internetová rádia. Možnost pustit si kdykoli vysílání z Austrálie, Ameriky, svou oblíbenou Antenne Bayern a podobné stanice mě moc lákala. Na vytáčeném připojení byl zvuk opravdu mizerný, ale vše se změnilo s nástupem kabelového internetu. Dnes lze rádia z celého světa poslouchat už i na mobilu či tabletu a k tomu účelu existuje celá řada aplikací, ale v začátcích to takhle snadné nebývalo.


Další skvělou vlastností zrychlujícího se internetu bylo telefonování. Přišel Skype a po něm i mnoho dalších prográmků. I když jsem vždycky míval dobré tarify na mobilu, možnost mluvit s kýmkoli a jakkoli dlouho zcela zdarma byla vynikající. Dnes krom Skype používám i několik VoIP operátorů, s nimiž můžu volat třeba do USA na mobil za 30 haléřů na minutu. Nebudu zde rozepisovat výhody každého z nich, ale máte-li potřebu mezinárodně volat a nemůžete si vybrat, napište mi do komentáře.


Nástup sociálních sítí mi tak nějak utekl. Jsem sice na Facebooku i Twitteru, ale rozhodně jsem nepatřil k jejich prvním uživatelům. Tenhle fenomén si zaslouží samostatný článek, takže jen konstatuji, že tu tyhle sítě jsou, že je považuji za užitečné s tou výhradou, že bych striktně zakázal jejich užívání dětem. I někteří starší lidé se na nich nechovají zrovna moudře, ale o tom víc příště.


Co jsem začal využívat mezi prvními a velmi rád, byly eshopy. Začalo to tím, že jsme si nechali vozit potraviny, pak jsme kupovali knihy, CD ve Švýcarsku, externí baterie v USA a mnoho dalšího. Musím s radostí konstatovat, že za celá ta léta se nestalo, aby nás někdo podvedl. Jen jednou jsem za 19 Dolarů koupil hru a licenční číslo k ní mi nikdy nepřišlo. Jsem pevně přesvědčený, že máte-li zdravý rozum, je nakupování na internetu bezpečné. Jako zrakově postiženému mi navíc přináší ty výhody, že nemusím zboží hledat někde v regálech a výlohách, že si o něm přečtu všechny informace, případně si je ověřím u výrobce. Rozhodně také doporučuji vyhledat si zboží ve více eshopech. Zejména u dražších věcí bývají nezanedbatelné cenové rozdíly.


Blogy si asi také zaslouží samostatný článek. Poznal jsem díky nim bezvadné lidi. Některé jsem i osobně viděl, s jinými si jen tu a tam napíšu, ale bloggeři obohatili můj život opravdu výrazně.


O komunitách lidí, kteří mají stejné zájmy, řeší podobné problémy, mají tutéž víru, nebo jsou spojení čímkoli jiným, by se také dalo napsat hodně. Možnost najít podobně orientované přátele, nebo jen internetové známé a sdílet spolu zkušenosti, vědomosti, zážitky, pocity a cokoli jiného, je jedním z velkých bonusů internetu. Jsem rád, že se mi právě to daří.


Byly doby, kdy jsem hodně četl na zpravodajských serverech. Jak jde čas, mění se moje priority a tak jsem z RSS vymazal některé zdroje. Myslím, že rozčilovat se nad skutečnostmi, které stejně nemůžu změnit, je ztráta času. Kupuji si audioverzi týdenníku Respekt, který mi připadá opravdu dobrý a informačně hodnotný. Poslouchám některé pořady z archivu Českého rozhlasu, ale i těch už v mém playlistu ubývá.


Na internetu je spousta zajímavého obsahu. To vám asi neříkám nic nového, že? Ale pěkné na tom je, že si každý může vybrat a svůj čas věnovat tomu, co ho obohatí. Já hodně poslouchám záznamy kázání, přednášek a křesťanských konferencí. Je bezvadné, že se můžu učit od lidí, kteří jsou od Prahy stovky kilometrů. I výuku Angličtiny jsme jednu dobu zkoušeli. Nevydrželo nám to dlouho.


Mám tyhle články v hlavě v poněkud delších verzích. Snažím se ale, aby články nebyly extrémně dlouhé. Takže o sociálních sítích a mém postoji k nim zase příště.


Mějte se fajn!

Chycení v síti 3 - K našemu obrazu

Minule jsem slíbil, že se zamyslím nad plusy a mínusy internetu. Někdy se k tomu jistě dostanu, ale napadlo mě, že si musím trochu povzdechnout. Internet je totiž zajímavý právě tím, že ho spolutvoříme my všichni, kdo jsme k němu připojení. To je jeho obrovské bohatství, ale i jeho ohromná nevýhoda!


V dobách, kdy jsme se připojovali přes pomalé vytáčené spojení i později, kdy začal kabelový internet, se k němu připojilo poměrně malé procento lidí. Protože pořizovací náklady na počítač byly v řádu desítek tisíc a připojení také nebylo levnou záležitostí, měli ho jen ti, kteří ho buď pracovně, nebo studijně, nebo nějak cíleně využívali. I milovníci techniky, jako jsem byl já, ho prostě museli mít. Tehdy nebyl problém se kohokoli na fóru třeba na Živě.cz na něco zeptat a dostat odpověď. Samozřejmě, že jsme si všichni přáli, aby byl internet levnější, dostupnější, mobilní! A tak se nám to splnilo.


Bohužel! Dnes má díky levným tabletům a klesajícím cenám připojení přístup na síť prakticky kdokoli. Setkal jsem se s lidmi, kteří pořídili počítač s internetem jen kůli vnoučátkům, aby se ty chudinky přes víkend u babičky nenudily. Počítače dnes vlastní lidé, kteří o nich nic nevědí a tím méně chápou, co je síť. Jejich disky bývají často zavirované, plné spyware. V každé takové rodině se najde nějaký strejda, který už to trošku umí a ten pak nainstaluje hry, Skype a další programy. A rodinka bez sebemenší znalosti vyrazí na internet. Sice ne tak docela, protože jít na internet říkají tomu, že otevřou přednastavenou domovskou stránku a na té klikají na odkazy a banery, které je zaujmou.


Pasivita uživatele

Fascinuje mě, jak je řada lidí pasivní. Na síti nehledají, nic od ní nečekají, jen tak si surfujou po odkazech. Kliknou na titulek o dopravní nehodě, pak na další nadpis v rubrice "Ještě by vás mohlo zajímat", pak na reklamu na sms rychlou půjčku. Provozovatel domovské stránky tyto klienty miluje, protože právě oni mu přinášejí zisk. Cílem takového portálu tedy není vést uživatele k užitečné aktivitě, ale dostatečně ho nakrmit bulvárními zprávami, nějakým skandálním videem a hlavně, aby kliknul na zájezdy do Chorvatska s 50 % slevou. To má za následek stále horší úroveň portálů, jako je Seznam.cz, Centrum a pod. O zákazníka se bojuje a tomu je třeba podřídit všechno. Přístup už dnes má každý a komerční firmy dobře vědí, jaká je intelektuální a morální úroveň většiny.
 Dnes ráno jsem viděl na Facebooku, kde jedna kamarádka psala o tom, jak občanské sdružení pomáhá její dcerce, přímo pod jejím statusem dotaz: „A kde je odkaz na ty Zrnka?" Můžete mi někdo vysvětlit, jak je možné být takhle pasivní? Nejsem žádný odborník přes počítače a práci s internetem, ale když někdo napíše: „Tahle nadace mi pomáhá.", napadne mě dřív než se ptát jít na Google a zadat jméno nadace. Jenže jsou lidé, kteří vědí, co od netu chtějí a pak ti, o kterých jsem psal výše.

Hloupá aktivita
Vsadím se s vámi, že máte někoho, kdo vám posílá pravidelně řetězové maily. Tu s nějakým fórkem, jindy s rádoby poučným citátem, skutečnými i vymyšlenými příběhy, nebo s nějakou tou konspirační teorií. Nemám nic proti těm, kdo takový mail, je-li trošku zajímavý, vystaví na svém blogu, nebo FB profilu. Ale proč těm lidem nedochází, jak obrovsky zatěžují mailové servery? Jak irelevantní může jejich srandička být pro někoho z těch 250 lidí, kterým ji poslali? Já chápu, že toho mnoho jiného na internetu dělat neumí. Ale řeknu vám, že jak jsem kdysi přál každému, aby měl přístup na síť, která dělá svět menším, tak dneska nadávám!

Představme si, že bychom vlastnictví motorového vozidla považovali za prospěšné, potřebné, samozřejmé právo každého. Přitom bychom zrušili autoškoly a přestali zjišťovat zdravotní způsobilost k řízení. Navíc bychom posunuli věkovou hranici někam na pět - šest let. Přesně tohle se stalo s přístupem k internetu. Má ho každý, děti ho mají v mobilech. Každý může všechno. Já nevolám po nějaké cenzuře, regulaci a kontrole. Jen konstatuji stav, který má za následek, jak internet aktuálně vypadá.

Mladší generace, která už s těmito technologiemi vyrůstá, je technicky jistě zdatnější než ta moje a než lidé 50 +. Ale mnohdy vidím, jak nezralí lidé to jsou v diskuzích, jak zaplavují fóra svými nehodnotnými názory.

Internet mi přinesl do života spoustu dobrého a stále přináší. Tenhle článek vyznívá negativně, ale to jen proto, abych v dalších dílech nemusel už tolik zdůrazňovat to špatné. Ono je ještě co! Ale nechme to na příště a slibuji, že budu psát trošku vyváženější díly.

Mějte se!

neděle 18. května 2014

Chycení v síti 2 - Scifi, kterou zažíváme

V minulém článku jsem připomněl trochu historie. Dělám to proto, že mladí čtenáři si na některé věci pamatovat nemohou a my si je často možná ani neuvědomujeme. Dnes ještě trošku zavzpomínám a srovnám minulost se současností.

Tohle byl můj první GSM mobil.



Neuměl ani posílat SMSky. Ty totiž tehdejší odborníci u mobilních operátorů považovali za tržně nezajímavou, pouze okrajovou službu, kterou nebude nikdo využívat. Mýlit se je holt lidské!

Uplynulo 18 let a ony populární SMSky jsou dnes vytlačovány instantními zprávami, posílanými z chytrých telefonů přes internet. Jen já mám ve svém iPhonu jak Skype, tak FB Messenger, ICQ, Viber, Whatsapp, Kakaotalk a možná ještě něco, co ani nepoužívám.

Někdy kolem roku 1999 jsem četl v nějakém časopise, že se chystá cosi, co se jmenuje GPRS a že to umožní uživatelům mobilních telefonů být neustále online. Dnes je řada z nás zoufalá, když jsme v lokalitě, kde není rychlá síť UMTS a musíme si vystačit jen s EDGE, které je rychlejší než ono tehdy revoluční GPRS.

Tyto skutečnosti tu uvádím proto, abychom si připomněli, jak rychlý a nepředvídatelný vývoj technologií prožíváme. Jak se náš život mění, jak jsme nucení se neustále něco učit a něčemu se přizpůsobovat.

Mám technologie moc rád. Jsem zrakově postižený a tak mi mnohdy usnadňují život a umožňují dělat věci, které jsem dříve nemohl. Zároveň se ale snažím vnímat i jejich možné negativní důsledky. A  ony  jsou!

Asi tak 30 hodin měsíčně protelefonuji. Většinou je to s lidmi, které kůli vzdálenosti nemůžu navštívit, ale ne vždycky jsou ty hovory nutné, někdy dokonce téměř bezobsažné. Čas strávený na internetu jsem si nikdy neměřil, ale možná bych měl. Myslím si, že ho většinu trávím docela konstruktivně, t.j. hledáním informací, poslechem internetových rádií, která bych jinak poslouchat nemohl, čtením zajímavých blogů, komunikací s přáteli z celého světa. Dokonce jsme se jednu dobu učili i Angličtinu přes Skype. Někdy ale visím na netu jen proto, že už mě nenapadá, co dělat jiného. Přistihl jsem se, že než ráno vylezu z postele, kontroluji mobilem mail, Twitter a Facebook. To by jistě mohlo počkat!

Mám zvyk pouštět si před spaním nějaké ty pořady z audio archivu Českého rozhlasu, nebo nějaká z webu stažená kázání. Často u nich usnu a musím je poslouchat znovu, Ale to poslední, co udělám každý večer je, že stáhnu nějaký ten program k poslechu a přidám ho do playlistu ve svém iPadu. Je to ještě rozumné užívání internetu? Nevím!

Často někde čtu, jak jsou ti důchodci hloupí, když nedokážou čelit nátlaku na předváděcích akcích, nebo podomním prodejcům a dealerům energií a telekomunikačních služeb. I já bych předpokládal u starých lidí větší moudrost. Ale uvědomme si, že i jejich svět se od dob mládí radikálně změnil! Stejně tak, jako si my zvykáme postupně na nové technologie, oni se vyrovnávají se skutečností, že dneska je lhát dovoleno, je-li to v zájmu provizí placeného prodejce.

Když přišel mojí mamce nějaký účet, musela jít na poštu. Já rozlepím obálku, vezmu iPhone, spustím internetové bankovnictví Servis 24, namířím fotoaparát na QR kód na faktuře, nebo na pravou část složenky, dvakrát ťuknu prstem a je zaplaceno.

Když na mně někdo čekal na autobusovém nádraží a můj spoj měl zpoždění, musel čekat. Když jsem nedávno čekal já na svoji manželku, vzal jsem do ruky iPhone, spustil Hledat přátele a viděl jsem, že už je jen 7 km ode mně. To je něco, co bych si před 15i, možná ani 10i lety nedovedl představit!

Příkladů změn bych mohl uvést stovky. Ale tohle stačí pro pochopení, jak se náš život neustále proměňuje. Nedělejme si iluze, že je to jen k dobrému. Žádná generace před námi se nemusela vyrovnávat s tolika informacemi. Ještě nikdy nebyl svět tak "malý", jako je dnes. To nutně musí ovlivňovat naše myšlení i chování. A co teprve naše děti, které v tomto světě vyrůstají a jen málokdy jsou vedeny a vyučovány v umění třídit informace, vyhledávat ty potřebné a počítač používat jako pomocníka, a ne jako hračku?

V příštím díle bych chtěl pouvažovat spolu s vámi nad tím, co internet dává a co nám bere.

Mějte se hezky a napadne-li vás něco, napište do komentáře!

sobota 17. května 2014

Chyceni v síti 1 - Trocha historie

Narodil jsem se do úplně jiného světa než je ten, ve kterém žiji! A nejen narodil! Já jsem v tom jiném světě vyrůstal, byl jsem v něm nějak vychováván a formován. Jenže vývoj nezastavíš! A že to byl fofr,jakým se svět kolem mně měnil!

Mladším čtenářům bych chtěl objasnit pár skutečností.
Když mi bylo 15, neměla většina lidí ani svou pevnou linku. Kdykoli jsem chtěl někomu něco sdělit, musel jsem za ním jít, nebo mu poslat dopis. Trochu rychlejší formou bylo poslat telegram, který ale vyšel poměrně draho a jeho doručení do malých obcí bez místní pošty trvalo také až 24 hodin. Když jsem chtěl zavolat svojí mamce z Prahy do vesničky Štědrá do práce, musel jsem spojení objednat na meziměstské ústředně a čekat i několik hodin než mi zavolají a spojí nás.
Svůj první soukromý telefon jsem měl v roce 1989 a byla to tzv. podvojná linka. To znamenalo, že když telefonoval soused, měl jsem obsazeno i já a naopak.

Ve stejném roce jsem viděl první telefax. Měli jsme ho v práci, kam ho kdosi přivezl z Vídně. Na tehdejší dobu to byla super mašina! Měla 40 pamětí, časované odesílání zpráv i paměť na zprávy, které přišly ve chvíli, kdy v zařízení chyběl papír.

V roce 1993 jsem viděl první počítač. Kamarádka si ho přivezla z Německa. Fungoval pod DOSem a k žádné síti připojený nebyl. Ale fascinoval mě!

O rok později jsem se seznámil s digitální telefonní ústřednou Harris. Ta už dokázala evidovat i účtovat hovory, spojovat je na jméno i bez znalosti linky a měla i voicemail.

Někdy v té době jsem měl zapůjčený takový speciální počítač pro nevidomé. Měl jen brailskou klávesnici, ale obyčejná se k němu dala připojit. Mluvil takovým zvláštním elektronickým hlasem. Paměť byla 44 KB a na disketu se vešlo 792 KB. Tehdy jsem se poprvé připojil k tzv. BBSce, na které byly ke stažení časopisy pro nevidomé uživatele. Stažení jednoho čísla 100+1 trvalo po telefonní lince cca 18 minut. Ato bylo jen 100 KB textu!

Eureka A4 - počítač pro nevidomé  k

Až ve svých 30i letech jsem vlastnil něco, čemu už se opravdu dalo říkat počítač. Na internet jsme se připojovali přes telefonní linku tzv. dial-up modemem. Kdo ty doby pamatuje, ví, jak bylo k vzteku, když vám spadlo stahování nějakého souboru a vy jste se museli znovu připojit. První myslím čtvrthodina připojení vás totiž vyšla draho. Mělo to ale tu výhodu, že si člověk před připojením rozmyslel, co na internetu chce. Pak počkal na 18:00, kdy bylo spojení levnější a hurá na síť. Ze své vlastní zkušenosti i z hovorů s přáteli vím, že jakmile jste se odpojili, napadlo vás něco, co jste ještě chtěli přečíst, nebo stáhnout.

Když jsme se v r. 2001 přestěhovali do našeho současného bytu, měl jsem nesmírnou radost především z toho, že je tu kabelovka a tudíž rychlejší, celodenní, paušálem účtovaný a proto svobodný internet! Od té doby se připojení několikrát zlevnilo a mnohonásobně zrychlilo.

Proč tady o té historii píšu? V úvodu jsem zmínil několik otázek. Jedna z nich byla, jestli dokážeme vychovávat děti ke správnému používání internetu, když nás samotné v tom nikdo nevedl a nevede. Musím s lítostí říct, že počítač v mnoha mně známých rodinách funguje stejně jako i televize coby prostředek, jak dítě zabavit, aby neotravovalo s něčím jiným. Nesetkal jsem se s tím, že by nějací rodiče vysvětlili svému potomkovi, jak počítač vlastně funguje, co a kde se dá na internetu dohledat, jak se na něm chovat bezpečně, kam nechodit, co o sobě neuvádět. Vidím-li nějaké dítě kolem deseti let věku u PC nebo tabletu, je většinou na Facebooku, kde hraje nějaké hry, nebo na Youtube, kde si pouští písničky a filmy. To sice není nebezpečné, ale je to to maximum, které lze dítěti na síti nabídnout?

Bohu díky nemám za žádné dítě odpovědnost. Ono je dost těžké kontrolovat sám sebe! Trávím u počítače hodně času. Můžu asi říct, že většinou nějak užitečně, ale určitě to neplatí vždycky.

A co vy?

Chycení v síti - úvod

Už třetí den přemýšlím, jak ten článek napsat. Internet je tak široké téma, že všechny myšlenky stejně do jediného článku nenacpu. Proto bude vícedílný.


K jeho napsání mě inspirovalo tohle video
a diskuze, která pod ním proběhla na Facebooku jedné kamarádky. I já - zkušený uživatel internetu a možná až nekritický milovník nových technologií - jsem si musel položit pár otázek, které teď chci předložit také vám. Nejsem odborník, psycholog a ani nechci soudit internet jako takový. Je to moře informací a možností, které my sami pomáháme utvářet. Určitě výborně slouží a leccos nám usnadňuje, ale také je díky němu možné prohrát dům v pokerovém turnaji, vytvářet falešné identity, prosedět doslova týdny u online her.....

Moje první otázky k zamyšlení jsou tyto:

Víme, co na internetu děláme? Proč, s kým a jak na něm trávíme čas? Jsme si vědomí dopadu, který má virtuální realita na naše děti? Jak staré a mentálně vyspělé má být dítě, aby používalo síť zodpovědně a bezpečně?

Víme, jak své děti ke správnému používání internetu vést? Myslím, že i my sami jsme se to museli učit a učíme se stále.

Kolik času online denně je ještě ok, a kolik už ne? Co čekáme od přátelství s lidmi, které jsme fyzicky nikdy neviděli? Jsme upřímní při sebeprezentaci na sociálních sítích, blozích a privátních webech? Jsme si vědomí toho, jakou a kde za sebou zanecháváme digitální stopu? Máme tušení, co, kde a kdo dělá s našimi daty na vzdálených úložištích, jako je Dropbox, Goodle drive, iCloud a podobné?

Na některé otázky se pokusím sám za sebe odpovědět v dalších dílech tohoto seriálu. Na jiné odpověď nemám. Doufám, že se zapojíte do debaty v komentářích! Předpokládám, že otázek existuje ještě mnohem víc. Těším se na vaše podněty! Nevím ještě přesně, kolik dílů bude toto téma mít. Záleží to i na vaší aktivitě.

Mějte se fajn a brzy ahoj!

úterý 13. května 2014

Nepravidelník 2

Časy se mění a já s nimi!


Dneska jsem smazal svůj starý blog. Důvodů bylo několik. Jednak se mi přestaly líbit některé mé starší články, ale hlavně nechci podporovat server, který propaguje TV Nova a stránky, jako Krásná.cz a podobné. Blog existoval něco přes tři roky. Neměl nikterak obrovskou návštěvnost, ale to mi nevadilo. No, je po něm a já budu občas psát na tenhle! Ještě víc mě ale těší dělat ten, který jsme založili s Markétou. Jmenuje se
ŽIVOT V PLNOSTI
  a já doufám, že bude naplňovat i čtenáře a nejen nás!

V sobotu jsme se seznámili se dvěma ženami z Afriky. Byly v Praze na konvokaci, což byla taková mezinárodní křesťanská akce. My jsme tu akci nenavštívili, ale měli jsme také velmi příjemné setkání. Markéta od těch Afričanek dostala na památku tamburínu. Protože nám přibývá přátel z nejrůznějších zemí, měli bychom něco dělat s naší nedostatečnou Angličtinou. No, jenže on buď není čas, nebo peníze a nebo chuť.

Tohle býval můj první magnetofon. Dneska jsem narazil na ten obrázek při mazání starého blogu. Svět se opravdu mění, co? Měli jste ho někdo také?



Dneska používám k poslechu většinou tenhle MP3 přehrávač.


Považuju ho za jednu z nejužitečnějších věcí, které jsem kdy koupil. Pomocí přídavného software Rockbox totiž dokáže mluvit. T.j. je ozvučený, takže ho lze ovládat bez nutnosti číst cokoli na displayi. Přeposlouchal jsem na něm opravdu stovky knížek, poslední dobou si v něm čtu i Bibli, poslouchám záznamy kázání, konferencí, rozhlasových pořadů a muziku. Bez té to nejde! Ale jak se tak měním, je to čím dál víc křesťanská hudba. Nevěřili byste, pokud tedy nejste křesťané, kolik dobré rockové hudby dneska vzniká jen s jediným cílem - chválit Boha! Kdysi bych nevěřil, že přestanu poslouchat některé kapely, na nichž jsem vyrůstal. Nezavrhuji je, ale nic mě neláká si je pouštět.

Období, které teď prožívám, je hodně zvláštní. Mnoho nových věcí přichází a těší mě, jiné zas tak nějak končí a trochu mě znejisťují. Vím skoro přesně, co bych chtěl, ale je to dost v rozporu s tím, co můžu. Snad se to všechno nějak projasní, nabereme nový směr a život půjde smysluplně dál!

Mějte se co nejlíp a Bůh vám všem žehnej!

úterý 6. května 2014

Nejlepší přehrávač internetových rádií pro váš počítač

Od dětství jsem miloval rádio! Možná je to tím, že na televizi jsem díky své zrakové vadě hůř viděl, ale nejen tím. Rádio mi vždycky přišlo zajímavější, pestřejší, dalo se na něm chytit víc stanic, slyšet víc jazyků, různou exotickou hudbu.... Také rozhlasové hry jsem měl a mám moc rád. U těch si totiž narozdíl od filmu můžete představovat, jak vypadají lidé i prostředí, kde se děj odehrává.
Když jsme si s Markétou pořídili první počítač, hned jsem začal zkoumat možnosti poslechu stanic z celého světa. Tehdy bylo připojení pomalé a kvalita poslechu tudíž nevalná. Navíc bylo nutné mít hned několik přehrávačů, jako Real Player, Windows media player a Winamp. Každý z nich přehrával jiný formát streamu a některé stanice tehdy na internetu vysílaly jen v jediném z nich.

To se Bohu díky změnilo! Dnes je možné poslouchat rádia v lepší kvalitě než v běžném FM rádiu. A hlavně: stačí vám jeden jediný, z mého pohledu opravdu dokonalý program!
Jmenuje se TapinRadio a nabízí celou řadu příjemných funkcí. Jeho hlavní výhodou je, že narozdíl od konkurenčních programů se tvůrci TapinRadia starají, aby databáze stanic byla vždy aktuální a stále rostla. Momentálně obsahuje víc než 20 000 stanic. Poslouchat můžete nejen rádia, ale i některá světová letiště, policii v několika městech USA, železniční provoz v USA a další.
TR umí poslouchanou stanici i nahrát a to i v době, kdy nejste doma. Pokud vaše oblíbené rádio vysílá i tzv. metadata, můžete si nastavit, aby se nahrál jen konkrétní interpret. Vychytaných funkcí, které bych tady mohl chválit, je celá řada. Přehrávač TapinRadio je zdarma, ale pokud jste milovníky rádia, jako jsem já, kupte si za cca 18 Dolarů doživotní licenci, která platí pro libovolné množství vašich počítačů.
TR je jednou z nejčastěji používaných aplikací v mém počítači. Víc vám o tomhle super prográmku poví jeden ze spoluautorů na tomto videu:


Takhle vypadá, ale vzhled si můžete dost přizpůsobit.
http://asx.skypro.ch/radio/internet-128/drs3.asx

Co je v programu nového se dozvíte na Facebooku.

A máte-li radši Twitter, tak Follow Tapin_Radio.
Příjemný poslech a spousty zajímavých nahrávek přeju!

pátek 2. května 2014

Jak na doručenky v iPhonu

Tenhle článek sice píšu já, ale vše objevila Markéta!
iPhonům všichni asi celkem oprávněně vytýkají, že neumí přijímat tzv. doručenky, tedy potvrzení o přijetí SMS druhou stranou. Markéta ale včera objevila, jak lze psát zprávy a doručenku obdržet!

Jsou dvě možnosti:
Z Appstoru si stáhněte aplikaci SMS Reports. Je zdarma a je velmi jednoduchá. Po spuštění klikněte na "Settings" a zvolte svou zemi a operátora. To je hned v první položce. Umíte-li anglicky, přečtěte si krátké instrukce. Pokud neumíte, čtěte dál tady. Chcete-li odeslat zprávu z aplikace SMS Reports, musíte mít telefonní číslo příjemce v telefonním seznamu iPhonu. Do políčka pro text zprávy vám program vloží počáteční kód, který zajistí příjem doručenky. Tento kód v žádném případě nemažte a pište klidně za něj. Příjemce vaší SMSky ten kód neuvidí. Pár sekund po odeslání takto vytvořené SMS obdržíte doručenku.

Druhá možnost mi příjde ještě lepší!
Už dlouho vím, že doručenku ve zprávě zajišťuje nějaký počáteční kód. Je u každého operátora jiný a já jsem ho neznal. Jenže díky použití výše zmíněné aplikace si ho teď není problém zjistit. Pro odeslání SMS s doručenkou postupujte takto:
Otevřete v iPhonu zprávy, klepněte na "SESTAVIT", vyberte kontakt nebo zadejte číslo. Na začátek textu je nutné vložit kód používaný vaším operátorem.
Máte-li T-Mobile CZ nebo SK, zadejte *stav# (hvězdička stav křížek) a pište běžný text zprávy.
Pro ty, kdo mají Vodafone, je počáteční kód *N# (hvězdička velké N křížek).
Pro české i slovenské O2 zákazníky platí kód YYYY (4 krát velké tvrdé y). Ve všech případech můžete psát bezprostředně za kód, dejte jen pozor na velká a malá písmena!
Jak mají začínat SMS zákazníků slovenského Orange se nám nepodařilo zjistit. Můžete však zkusit jednu z těchto pěti možností:
! (vykřičník)
*# (hvězdička křížek)
*0# (hvězdička nula křížek)
*N# (hvězdička velké N křížek) jako u Vodafone-CZ
*NOT# (hvězdička NOT velkými písmeny křížek).
Budeme moc rádi, jestli nám nějaký uživatel Orange SK napíše, která z těchto možností funguje.

Náš tip!

Abyste nemuseli pokaždé při psaní zadávat složitě znaky kódu, vytvořte si v menu Nastavení, Obecné, Klávesnice klávesovou zkratku! Je možné ji nastavit jakkoli, ale doporučuji zvážit, aby vám nekolidovala s běžně psaným textem. Já jsem si nastavil QQ a když tím začnu psaní SMSky, VoiceOver oznámí provedení automatické korektury a vloží namísto dvou písmen Q kód *N#.

Hodně dobrých a včas doručených zpráv vám přejí David a Markéta!


čtvrtek 1. května 2014

Nepravidelník 1

Přemýšlel jsem, čím bych tak nejlépe zahájil publikování na svém novém blogu. Moc si totiž přeju, aby byl právě tenhle blog o hodně lepší než býval ten minulý! Ale ani na tom bývalém nebylo všechno špatně. Někteří bloggeři tam psávali o svých radostech a tak jsem si řekl, že není důvod v tom nepokračovat. Při mé naprosté nesystematičnosti se nechci zavázat slibem, že budu publikovat pravidelně, proto ten nadpis.

V dubnu určitě najdu několik věcí, ze kterých mám radost a možná, že si už ani nevzpomenu na všechny.

Začal jsem číst časopis Respekt. Četl jsem ho před mnoha lety, ale tentokrát mi udělal opravdu radost! Slovo "číst" je vlastně nepřesné. Já jsem totiž začal Respekt poslouchat. Někoho moudrého napadlo, že by se mohlo zkusit vydávat tento výborný týdenník ve zvukové podobě. Na stránce Audiotéka.cz
lze zakoupit nová zvuková čísla každou neděli, tedy ještě o den dřív než je časopis v tištěné verzi v trafikách. Dobré je, že Audiotéka má aplikace jak pro iPhone, tak pro Android. Za cca 4 hodiny dobře načtených, kvalitních článků zaplatíte 42 korun, nebo 1,79 Eur v Appstore. Předplatitelé tištěného Respektu pak mají jeho audioverzi zcela zdarma.

Mám velkou radost z toho, že jsme s Markétou založili společný blog, kam chceme psát o své víře, o tom, co Bůh dělá v našich životech, v životech našich přátel a o čem věříme, že může udělat i pro čtenáře. Budeme tam dávat odkazy na zajímavé přednášky, konference a kázání, tipy na akce a jak znám Markétu, tak také recenze pěkných knížek. Blog se jmenuje Život v plnosti a já sám jsem zvědavý, co všechno se na něm objeví. Včera jsme se seznámili s bezva člověkem, který zažil Boží vysvobození z drogové závislosti. To se na našem blogu určitě brzy dočtete!

Kdybyste mi řekli, že mě potěší Česká spořitelna, asi bych se vám vysmál. A přece se to stalo! Ona s tím asi ta banka samotná nemá nic společného, ale programátoři aplikace Servis 24 pro iPhone mi udělali nemalou radost. Vzali totiž na vědomí připomínky nevidomých uživatelů a vytvořili novou, pro nevidomé už zcela vyhovující verzi. Když si uvědomím, jak nepatrný zlomek klientů tvoří právě nevidomí, je to od vývojářů opravdu hezké!

Mám rád jaro! Poblíž našeho domu kvetou šeříky, u lahůdek na ulici Antala Staška se dá sedět venku a popíjet docela dobrou a levnou kávu. Nejsem asi žádný velký romantik, ale ty kvetoucí šeříky mám rád a jídlo i pití mi venku chutná ještě víc než doma!

Do našeho života přicházejí noví a noví lidé. Nikdy jsem nevyhledával velké společnosti, nechodili jsme téměř nikam na návštěvy a jen málokdy přišel někdo k nám. Za lidi, které jsme poznali za poslední rok a půl, jsem ale nesmírně vděčný.

Člověka potěší, když vidí, že někdo něco dobrého dělá pro druhé. Občanské sdružení Zrnka toho dělá opravdu hodně! Bůh jim v tom žehnej!

V nejbližších dnech mě čeká pár zajímavých knížek, oslava svatby jednoho moc fajn kamaráda, mistrovství světa v hokeji a kdo ví, co dalšího zajímavého pro nás Pán Bůh chystá.

Užívejte si všichni jara! Díky předem za komentáře i za návštěvu!