Chycení v síti 4 - To dobré

Tak jsem si posteskl nad malou počítačovou gramotností národa a teď se můžeme věnovat veselejším věcem. Je jistě škoda, že mnoho uživatelů neumí dostat z internetu takový užitek, jaký by bylo možné, ale snad se to časem zlepší.


I já jsem začínal jako samouk. U počítače mi ležel mobil, abych se hned mohl zeptat kamarádů na rady, budu-li je potřebovat. Tehdy na pomalém a poměrně drahém připojení toho zdaleka nešlo dělat tolik, jako dnes, ale jednou z mých prvních radostí byla internetová rádia. Možnost pustit si kdykoli vysílání z Austrálie, Ameriky, svou oblíbenou Antenne Bayern a podobné stanice mě moc lákala. Na vytáčeném připojení byl zvuk opravdu mizerný, ale vše se změnilo s nástupem kabelového internetu. Dnes lze rádia z celého světa poslouchat už i na mobilu či tabletu a k tomu účelu existuje celá řada aplikací, ale v začátcích to takhle snadné nebývalo.


Další skvělou vlastností zrychlujícího se internetu bylo telefonování. Přišel Skype a po něm i mnoho dalších prográmků. I když jsem vždycky míval dobré tarify na mobilu, možnost mluvit s kýmkoli a jakkoli dlouho zcela zdarma byla vynikající. Dnes krom Skype používám i několik VoIP operátorů, s nimiž můžu volat třeba do USA na mobil za 30 haléřů na minutu. Nebudu zde rozepisovat výhody každého z nich, ale máte-li potřebu mezinárodně volat a nemůžete si vybrat, napište mi do komentáře.


Nástup sociálních sítí mi tak nějak utekl. Jsem sice na Facebooku i Twitteru, ale rozhodně jsem nepatřil k jejich prvním uživatelům. Tenhle fenomén si zaslouží samostatný článek, takže jen konstatuji, že tu tyhle sítě jsou, že je považuji za užitečné s tou výhradou, že bych striktně zakázal jejich užívání dětem. I někteří starší lidé se na nich nechovají zrovna moudře, ale o tom víc příště.


Co jsem začal využívat mezi prvními a velmi rád, byly eshopy. Začalo to tím, že jsme si nechali vozit potraviny, pak jsme kupovali knihy, CD ve Švýcarsku, externí baterie v USA a mnoho dalšího. Musím s radostí konstatovat, že za celá ta léta se nestalo, aby nás někdo podvedl. Jen jednou jsem za 19 Dolarů koupil hru a licenční číslo k ní mi nikdy nepřišlo. Jsem pevně přesvědčený, že máte-li zdravý rozum, je nakupování na internetu bezpečné. Jako zrakově postiženému mi navíc přináší ty výhody, že nemusím zboží hledat někde v regálech a výlohách, že si o něm přečtu všechny informace, případně si je ověřím u výrobce. Rozhodně také doporučuji vyhledat si zboží ve více eshopech. Zejména u dražších věcí bývají nezanedbatelné cenové rozdíly.


Blogy si asi také zaslouží samostatný článek. Poznal jsem díky nim bezvadné lidi. Některé jsem i osobně viděl, s jinými si jen tu a tam napíšu, ale bloggeři obohatili můj život opravdu výrazně.


O komunitách lidí, kteří mají stejné zájmy, řeší podobné problémy, mají tutéž víru, nebo jsou spojení čímkoli jiným, by se také dalo napsat hodně. Možnost najít podobně orientované přátele, nebo jen internetové známé a sdílet spolu zkušenosti, vědomosti, zážitky, pocity a cokoli jiného, je jedním z velkých bonusů internetu. Jsem rád, že se mi právě to daří.


Byly doby, kdy jsem hodně četl na zpravodajských serverech. Jak jde čas, mění se moje priority a tak jsem z RSS vymazal některé zdroje. Myslím, že rozčilovat se nad skutečnostmi, které stejně nemůžu změnit, je ztráta času. Kupuji si audioverzi týdenníku Respekt, který mi připadá opravdu dobrý a informačně hodnotný. Poslouchám některé pořady z archivu Českého rozhlasu, ale i těch už v mém playlistu ubývá.


Na internetu je spousta zajímavého obsahu. To vám asi neříkám nic nového, že? Ale pěkné na tom je, že si každý může vybrat a svůj čas věnovat tomu, co ho obohatí. Já hodně poslouchám záznamy kázání, přednášek a křesťanských konferencí. Je bezvadné, že se můžu učit od lidí, kteří jsou od Prahy stovky kilometrů. I výuku Angličtiny jsme jednu dobu zkoušeli. Nevydrželo nám to dlouho.


Mám tyhle články v hlavě v poněkud delších verzích. Snažím se ale, aby články nebyly extrémně dlouhé. Takže o sociálních sítích a mém postoji k nim zase příště.


Mějte se fajn!