úterý 28. dubna 2015

„Volané číslo neexistuje. Volejte......

Taky vás tahle hláška vždycky vytočí? Mě jo! Znamená totiž, že jsem buď zadal špatně číslo, nebo že číslo někde na webu uvedli nesprávně. Horší ale je, když se vám ozve u čísla, které léta existovalo a vy ho vytáčíte z kontaktu, takže se nemůžete mýlit.

Ještě 4.2. 2015 existovalo číslo pevné linky, která patřívala manželům Formánkovím z valašského městečka Karolinka. Ty lidičky jsme poznali přes internet, tedy nejdřív dědu Karla a později i jeho manželku Jarmilu. A protože jsme si tak nějak sedli, začali jsme za nimi na Valašsko jezdit.

Děda Formánek byl cukrovkář. Jeho nemoc ho nejdřív připravila o zrak a když mu později hrozila amputace nohy, rozhodl se, že radši umře. Neřekl mi to, ale dalo se to tušit. Asi rok předtím než opravdu zemřel, nás požádal, abychom v takovém případě za "babinou" jezdili. Říkal jí tak a my také. Z Prahy je to do Karolinky 360 km vlakem, ale když byl čas, zdraví a peníze, tak jsme tam rádi zajeli. Babina toho moc nenamluvila, ale její nefalšovaná radost z našich příjezdů měla větší cenu než tisíce slov.

4.2. jsme jí volali a přáli k svátku. Slíbili jsme, že na jaře přijedeme a že narozdíl od minulých návštěv jí dáme možná i předem vědět.

26.4. by bývala měla 72. narozeniny. A právě tehdy se ozvala ta protivná hláška: „Volané číslo neexistuje!!!"

Věděl jsem, že ještě v době, kdy byl naživu i děda, si oba dali přihlášku do domova důchodců. Děda neviděl, babina chodila špatně a tak si říkali, že hlavně když budou spolu a pak je jedno kde. První, co nás tedy napadlo, bylo právě to, že se babča přestěhovala do toho domova a že nám nedala vědět. Bylo by to divné, ale staří lidé (a nejen oni) divné věci dělají.

Babina mobil nikdy nechtěla. Děda jí koupil SIM kartu, ale nikdy ji nepoužila.

Napadlo nás zavolat do restaurace, kam babča chodívala na větrník, nebo obložený chlebíček k snídani. No a jak to dopadlo, to už asi tušíte.

Nemažu z telefonu čísla zesnulých lidí. Nevím proč, ale prostě se mi tak nějak nechce. A víte co? Ono jich nějak přibývá a přibývá.

Píšu o tom ze dvou důvodů:

Tím prvním je, že vás chci vyzvat, abyste udržovali všechny vztahy, které máte. Je to těžké, protože člověk stále potkává další a další lidi, ale pokud vám na někom trošku záleží, volejte mu! Úvahy, které příjdou pozdě, jsou zbytečné a bolí. Mohl jsem..... Měl jsem..... Kdybych......
Není žádné "kdyby".

Ten druhý důvod je ještě vážnější. Víš ty, kdy přestane existovat tvoje číslo? A víš, co bude dál?

O Češích se říká, že jsou ateistickým národem. Není to pravda! Kdykoli mluvím s někým, komu někdo "odešel na věčnost", zmíní se dotyčný o tom, že babička, maminka, brácha, manžel... jsou teď už určitě v nebi. Ale na základě čeho by tam měli být, když nevěříš v Boha a on/ona v něj také nevěřili? Podvědomě věříš i ty, že se se svými zesnulými jednou potkáš. Ale kde? Proč? Jak?

Bible ti odpoví. A neboj! Vůbec v ní nejde o to, jak svatě či hříšně se právě teď cítíš! Nebe není za zásluhy! Je jen za víru a tu můžeš dostat i ty!

Stačí k tomu jen požádat Ježíše, aby přišel do tvého života. Nemusí to být žádná úžasná modlitba a je jedno, kde ji vyslovíš. On to udělá! Odpoví ti svým vlastním způsobem a tak, že budeš spíš pochybovat o svém jménu a adrese, než o jeho existenci! Je úžasný, milující a stojí o vztah s tebou!

Všechna naše čísla přestanou jednou existovat. Nemusí to ale znamenat, že přestaneme existovat my!

4 komentáře:

  1. Taky už lidé mého dětství odcházejí, pratety a prababičky, vzpomínky a nostalgie...
    Telefonní čísla zesnulých by se neměla mazat. Už jen to, že budou v paměti telefonu, může trochu přispět k nezapomínání jako takovému... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V mém telefonu to funguje dokonce tak, že když mám u kontaktu datum narození, automaticky se mi přidá do kalendáře a tak vidím, kolika let by se ti zesnulí dožili. Mám i aplikaci na svátky, tak můžu vzpomínat i při té příležitosti. Na hodně z těch lidí myslím i jinak dost často, ale život jde dál. Jsem asi výrazně starší než ty, takže těch "nefunkčních" kontaktů mám víc, ale na druhé straně mi Pán Bůh přidává do života tolik nových zajímavých lidí, že na dlouhá období smutku prostě nemám čas.
      Díky za návštěvu na tomhle trestuhodně zanedbaném blogu!

      Vymazat
  2. Taky mám pár lidí, kterých telefon jsem ale vymazala. Pragmaticky - přibývá těch, komu ještě pořád můžu volat. A dost často volám, mají radost. Ti, kdo už tu s námi nejsou, mají svoji svíčičku na Chrám.cz a hoří jim podle zásluh. I psíkům...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, ahoj Kitty, to mě teda překvapuje, že sem ještě někdo chodí! Poslední dobou toho dělám tolik, že nečtu blogy a nepíšu nic. Mám z toho občas výčitky svědomí, ale říkám si, že na internetu je tolik dobrého obsahu, že není nutné přidávat další. :-) No a zrovna v těchto dnech uvažuju, jestli přecejen občas něco nenapsat. Ona je to svým způsobem i terapie. Možná, že i můj další článek bude hodně podobný tomuhle. Nedávno mi umřel kamarád a tak mám v mobilu další zbytečné číslo. No, uvidíme. Každopádně díky za návštěvu!

      Vymazat

Komentáře na tomto blogu nejsou moderovány. Každý, kdo napíše svůj názor slušně, je vítán! Příspěvky obsahující vulgarizmy, urážející něčí rasu, politické, nebo náboženské přesvědčení budou smazány. Díky za reakce!