Taky vás tahle hláška vždycky vytočí? Mě jo! Znamená totiž, že jsem buď zadal špatně číslo, nebo že číslo někde na webu uvedli nesprávně. Horší ale je, když se vám ozve u čísla, které léta existovalo a vy ho vytáčíte z kontaktu, takže se nemůžete mýlit.
Ještě 4.2. 2015 existovalo číslo pevné linky, která patřívala manželům Formánkovím z valašského městečka Karolinka. Ty lidičky jsme poznali přes internet, tedy nejdřív dědu Karla a později i jeho manželku Jarmilu. A protože jsme si tak nějak sedli, začali jsme za nimi na Valašsko jezdit.
Děda Formánek byl cukrovkář. Jeho nemoc ho nejdřív připravila o zrak a když mu později hrozila amputace nohy, rozhodl se, že radši umře. Neřekl mi to, ale dalo se to tušit. Asi rok předtím než opravdu zemřel, nás požádal, abychom v takovém případě za "babinou" jezdili. Říkal jí tak a my také. Z Prahy je to do Karolinky 360 km vlakem, ale když byl čas, zdraví a peníze, tak jsme tam rádi zajeli. Babina toho moc nenamluvila, ale její nefalšovaná radost z našich příjezdů měla větší cenu než tisíce slov.
4.2. jsme jí volali a přáli k svátku. Slíbili jsme, že na jaře přijedeme a že narozdíl od minulých návštěv jí dáme možná i předem vědět.
26.4. by bývala měla 72. narozeniny. A právě tehdy se ozvala ta protivná hláška: „Volané číslo neexistuje!!!"
Věděl jsem, že ještě v době, kdy byl naživu i děda, si oba dali přihlášku do domova důchodců. Děda neviděl, babina chodila špatně a tak si říkali, že hlavně když budou spolu a pak je jedno kde. První, co nás tedy napadlo, bylo právě to, že se babča přestěhovala do toho domova a že nám nedala vědět. Bylo by to divné, ale staří lidé (a nejen oni) divné věci dělají.
Babina mobil nikdy nechtěla. Děda jí koupil SIM kartu, ale nikdy ji nepoužila.
Napadlo nás zavolat do restaurace, kam babča chodívala na větrník, nebo obložený chlebíček k snídani. No a jak to dopadlo, to už asi tušíte.
Nemažu z telefonu čísla zesnulých lidí. Nevím proč, ale prostě se mi tak nějak nechce. A víte co? Ono jich nějak přibývá a přibývá.
Píšu o tom ze dvou důvodů:
Tím prvním je, že vás chci vyzvat, abyste udržovali všechny vztahy, které máte. Je to těžké, protože člověk stále potkává další a další lidi, ale pokud vám na někom trošku záleží, volejte mu! Úvahy, které příjdou pozdě, jsou zbytečné a bolí. Mohl jsem..... Měl jsem..... Kdybych......
Není žádné "kdyby".
Ten druhý důvod je ještě vážnější. Víš ty, kdy přestane existovat tvoje číslo? A víš, co bude dál?
O Češích se říká, že jsou ateistickým národem. Není to pravda! Kdykoli mluvím s někým, komu někdo "odešel na věčnost", zmíní se dotyčný o tom, že babička, maminka, brácha, manžel... jsou teď už určitě v nebi. Ale na základě čeho by tam měli být, když nevěříš v Boha a on/ona v něj také nevěřili? Podvědomě věříš i ty, že se se svými zesnulými jednou potkáš. Ale kde? Proč? Jak?
Bible ti odpoví. A neboj! Vůbec v ní nejde o to, jak svatě či hříšně se právě teď cítíš! Nebe není za zásluhy! Je jen za víru a tu můžeš dostat i ty!
Stačí k tomu jen požádat Ježíše, aby přišel do tvého života. Nemusí to být žádná úžasná modlitba a je jedno, kde ji vyslovíš. On to udělá! Odpoví ti svým vlastním způsobem a tak, že budeš spíš pochybovat o svém jménu a adrese, než o jeho existenci! Je úžasný, milující a stojí o vztah s tebou!
Všechna naše čísla přestanou jednou existovat. Nemusí to ale znamenat, že přestaneme existovat my!
Bezva sedačky za super cenu!
úterý 28. dubna 2015
čtvrtek 13. listopadu 2014
Vše nejlepší k tisícinám!
Neznám nikoho, kdo by se dožil tolika let. Dokonce ani biblické postavy ne. Tisíciny dneska slaví můj iPhone 4S.
Vím to vlastně jen díky němu. Jedna ze 170 nainstalovaných aplikací totiž umí počítat na sekundu přesně, jaká doba uplynula od nějaké události. U mobilních telefonů asi nemá smysl slavit narozeniny. Většina z nich je ráda, dožije-li se těch druhých, maximálně třetích. Proto jsem sledoval, kdy nastane tisící den od 16.2. 2012, kdy jsem iPhonka zakoupil.
Jsou věci, které vám změní život. To iPhone určitě dokáže! Prodavačka v iStyle tehdy prohlásila: „S iPhonem se sžijete!" Měla pravdu. Nevedu si žádné podrobné statistiky toho, kolikrát jsem ho vzal denně do ruky a jak dlouho jsem ho držel, ale o jeho důležitosti vypovídají v něm shromážděná data.
Za 1000 dní jsem protelefonoval 35 dnů a 21 hodin a to nepočítám hovory přes Skype a VoIP služby. Odeslal jsem jen málo sms zpráv, ale za to hromadu mailů, asi 900 tweetů, moře statusů na Facebook, chat zpráv na Viber, nebo těch hlasových na Whatsapp. Přestože baterii nabíjím téměř denně, je i po tomhle malém miléniu v docela dobré kondici.
Moc nefotografuji, ale asi 300 snímků jsem iPhonem taky pořídil. Poslouchám na něm internetová rádia, zajímavé podcasty, časopisy z Audiotéky a čtu na něm i Bibli. Vím, jaké je počasí u přátel v Texasu, v Gambii i ve Žluticích. Funguje jako navigace, slouží i při platbách přes Servis24, objednává taxíky, pizzu a má ještě spoustu dalších úkolů.
Do další tisícovky mu přeju dobrou výdrž baterie, update systému bez chyb, lepší externí baterku a chytřejší Siri! Doufám, že mi vydrží.
Vím to vlastně jen díky němu. Jedna ze 170 nainstalovaných aplikací totiž umí počítat na sekundu přesně, jaká doba uplynula od nějaké události. U mobilních telefonů asi nemá smysl slavit narozeniny. Většina z nich je ráda, dožije-li se těch druhých, maximálně třetích. Proto jsem sledoval, kdy nastane tisící den od 16.2. 2012, kdy jsem iPhonka zakoupil.
Jsou věci, které vám změní život. To iPhone určitě dokáže! Prodavačka v iStyle tehdy prohlásila: „S iPhonem se sžijete!" Měla pravdu. Nevedu si žádné podrobné statistiky toho, kolikrát jsem ho vzal denně do ruky a jak dlouho jsem ho držel, ale o jeho důležitosti vypovídají v něm shromážděná data.
Za 1000 dní jsem protelefonoval 35 dnů a 21 hodin a to nepočítám hovory přes Skype a VoIP služby. Odeslal jsem jen málo sms zpráv, ale za to hromadu mailů, asi 900 tweetů, moře statusů na Facebook, chat zpráv na Viber, nebo těch hlasových na Whatsapp. Přestože baterii nabíjím téměř denně, je i po tomhle malém miléniu v docela dobré kondici.
Moc nefotografuji, ale asi 300 snímků jsem iPhonem taky pořídil. Poslouchám na něm internetová rádia, zajímavé podcasty, časopisy z Audiotéky a čtu na něm i Bibli. Vím, jaké je počasí u přátel v Texasu, v Gambii i ve Žluticích. Funguje jako navigace, slouží i při platbách přes Servis24, objednává taxíky, pizzu a má ještě spoustu dalších úkolů.
Do další tisícovky mu přeju dobrou výdrž baterie, update systému bez chyb, lepší externí baterku a chytřejší Siri! Doufám, že mi vydrží.
úterý 29. července 2014
Voxox - 100 minut do USA, nebo 50 SMS do zahraničí zdarma?
Tahle appka mi udělala fakt radost! K dokonalosti jí sice ještě něco chybí, ale věřím, že se může hodit i někomu z vás.
Existuje mnoho tzv. VoIP (Voice over Internet Protocol) poskytovatelů a já jsem jich docela hodně vyzkoušel. Někteří jsou opravdu levní, jiní kvalitní, ale zatím jsem nenarazil na žádného, který by nabízel svým zákazníkům možnost volat zdarma i do jiných sítí a to po celém světě. Až do minulé soboty!
Voxox narozdíl od jiných služeb tohoto tipu umožňuje volat zadarmo nejen mezi svými uživateli, ale i do pevných a mobilních sítí na celém světě. Každý měsíc totiž dostanete 1 dolar kreditu. Není to moc, ale i za tenhle jediný dolar můžete poslat 50 SMSek do většiny evropských zemí, nebo zavolat někomu v USA 100 minut si s ním povídat. I textovka do Spojených států stojí jen centík a rozumné ceny má Voxox i pro ostatní destinace. Sazbu za minutu hovoru i cenu SMS vidíte přímo u kontaktu v aplikaci.
Od Voxoxu dostanete i americké příchozí číslo zcela zdarma, takže vám přátelé můžou napsat i zavolat. Služba obsahuje i hlasový záznamník, který se dokonce snaží přepsat hlasovou zprávu i do textu. S Češtinou si ale neví rady. Nevadí to, protože na zprávu ve schránce vás aplikace upozorní a vy si ji můžete přehrát ve zvukové podobě.
Voxox funguje jak v zařízeních s iOS, tak na Androidu. Stačí si stáhnout aplikaci z GooglePlay, nebo z AppStoru. Voxox účet si vytvoříte snadno přímo v prográmku. Stačí vyplnit pár údajů a hlavně opsat kód, který vám příjde smskou na mobil uvedený v registraci. Ihned po vytvoření účtu máte dolar k dispozici a můžete začít telefonovat. Vaše americké číslo vám příjde mailem, ale uvidíte ho i přímo v apce. Momentálně se přidělují čísla s předvolbou +1 714, nebo +1 657, ale později si v případě zájmu můžete vybrat ze široké nabídky předvoleb téměř všech velkých měst v USA a Kanadě. Předčíslí měst v USA si můžete předem zjistit třeba tady. Zdarma si taky na www.myvoxox.com můžete zapnout i číslo inum, které ale většina z vás potřebovat nebude. Abyste svým přátelům nevolali z amerického čísla, můžete nastavit Caller ID, tedy identifikaci volajícího na libovolné jiné číslo, např. vašeho mobilu.
Voxox je možné používat všude na světě a to i bez nutnosti mít připojení k internetu. K tomu je nutné zaregistrovat si číslo mobilu pro SMS callback.
Kvalitu hovorů bych oznámkoval asi 2-, ale zadarmo to rozhodně jde. Navíc se Voxox dá dobíjet přímo z Appstoru a to i částkou $ 0,99, takže zde není nutné hromadit kredit, který by později propadl.
S Voxoxem si můžete nejen povídat, ale i posílat fotky, videa, nebo třeba faxy. Je to dobrý komunikační nástroj a za vyzkoušení rozhodně stojí!
Nevýhodou pro české uživatele je webová stránka v Angličtině, výhodou 50 SMS zdarma a ty ostatní po 0,02 dolaru. Minuta volání do českých mobilních sítí stojí 0,059, což také není špatná cena. Vyzkoušejte a uvidíte!
Příjemné povídání s přáteli z celého světa vám přeje
Tygr
Existuje mnoho tzv. VoIP (Voice over Internet Protocol) poskytovatelů a já jsem jich docela hodně vyzkoušel. Někteří jsou opravdu levní, jiní kvalitní, ale zatím jsem nenarazil na žádného, který by nabízel svým zákazníkům možnost volat zdarma i do jiných sítí a to po celém světě. Až do minulé soboty!
Voxox narozdíl od jiných služeb tohoto tipu umožňuje volat zadarmo nejen mezi svými uživateli, ale i do pevných a mobilních sítí na celém světě. Každý měsíc totiž dostanete 1 dolar kreditu. Není to moc, ale i za tenhle jediný dolar můžete poslat 50 SMSek do většiny evropských zemí, nebo zavolat někomu v USA 100 minut si s ním povídat. I textovka do Spojených států stojí jen centík a rozumné ceny má Voxox i pro ostatní destinace. Sazbu za minutu hovoru i cenu SMS vidíte přímo u kontaktu v aplikaci.
Od Voxoxu dostanete i americké příchozí číslo zcela zdarma, takže vám přátelé můžou napsat i zavolat. Služba obsahuje i hlasový záznamník, který se dokonce snaží přepsat hlasovou zprávu i do textu. S Češtinou si ale neví rady. Nevadí to, protože na zprávu ve schránce vás aplikace upozorní a vy si ji můžete přehrát ve zvukové podobě.
Voxox funguje jak v zařízeních s iOS, tak na Androidu. Stačí si stáhnout aplikaci z GooglePlay, nebo z AppStoru. Voxox účet si vytvoříte snadno přímo v prográmku. Stačí vyplnit pár údajů a hlavně opsat kód, který vám příjde smskou na mobil uvedený v registraci. Ihned po vytvoření účtu máte dolar k dispozici a můžete začít telefonovat. Vaše americké číslo vám příjde mailem, ale uvidíte ho i přímo v apce. Momentálně se přidělují čísla s předvolbou +1 714, nebo +1 657, ale později si v případě zájmu můžete vybrat ze široké nabídky předvoleb téměř všech velkých měst v USA a Kanadě. Předčíslí měst v USA si můžete předem zjistit třeba tady. Zdarma si taky na www.myvoxox.com můžete zapnout i číslo inum, které ale většina z vás potřebovat nebude. Abyste svým přátelům nevolali z amerického čísla, můžete nastavit Caller ID, tedy identifikaci volajícího na libovolné jiné číslo, např. vašeho mobilu.
Voxox je možné používat všude na světě a to i bez nutnosti mít připojení k internetu. K tomu je nutné zaregistrovat si číslo mobilu pro SMS callback.
Kvalitu hovorů bych oznámkoval asi 2-, ale zadarmo to rozhodně jde. Navíc se Voxox dá dobíjet přímo z Appstoru a to i částkou $ 0,99, takže zde není nutné hromadit kredit, který by později propadl.
S Voxoxem si můžete nejen povídat, ale i posílat fotky, videa, nebo třeba faxy. Je to dobrý komunikační nástroj a za vyzkoušení rozhodně stojí!
Nevýhodou pro české uživatele je webová stránka v Angličtině, výhodou 50 SMS zdarma a ty ostatní po 0,02 dolaru. Minuta volání do českých mobilních sítí stojí 0,059, což také není špatná cena. Vyzkoušejte a uvidíte!
Příjemné povídání s přáteli z celého světa vám přeje
Tygr
sobota 5. července 2014
Nepravidelník 4 aneb Pozor!!!, Tygr callcentruje!
Na světě se dějou fákt divný věci! Člověk a ani Tygr prostě neví, co všechno ho může potkat.
Asi to zná bohužel většina z vás. Finanční situace není zrovna nejveselejší a vy dumáte a dumáte, jak si ji trošku vylepšit. Ta naše se po odchodu nájemníků z našeho moravského bytu taky začala sunout nepěkným směrem a tak jsem hledal a hledal, co bychom a jak by. Moc toho neumím a co umím, to zase díky zdravotním problémům nemůžu, takže těch možností nebylo nikterak přehršel.
Před pár lety jsme s Markétou absolvovali školení v jednom callcentru. Tehdy to vypadalo, že budeme pracovat z domova a naším úkolem bude převádět zákazníky z předplacených karet T-Mobilu na některý z paušálních tarifů. Callcentrum ale nakonec někdo vytuneloval a tamní zaměstnanci jednoho dne zjistili, že jim k práci chybí počítače. Z celého projektu nebylo nic, ale měli jsme dobrou školitelku a tak nám zůstala aspoň nějaká nová dobednost.
Na základě této zkušenosti jsem tedy hledal práci z domova v oboru telemarketing. Už nevím jak, ale našel jsem inzerát, který sliboval přivýdělek 15 až 20 tisíc, práci z domu a nikdo po nás nechtěl ani životopis, nebo nějaký ten motivační dopis. A tak jsme paní z inzerátu zavolali. Byla velmi ochotná, naše zraková vada jí nepřekážela a snažila se spolu s námi vymyslet, jak bychom tu práci mohli zvládnout. Než nás pustila do ostrého provozu, prováděla s námi několik zkušebních hovorů, kde hrála otrávené, zaujaté, zaneprázdněné, hloupé i zbytečně chytré zákazníky. Podařilo se jí vzít mi iluze o tom, že tuhle práci zvládnu levou zadní, ale byla opravdu věcná, kritizovala právem a dovedla i povzbudit. První, co mě mělo zarazit a nezarazilo, byla podmínka, že práci budeme provádět z vlastních SIM karet. Máme neomezené tarify a tak jsem si říkal, že to půjde. Pak mi docvaklo, že volat lidem ze svého privátního čísla nechci, ale i to jsme pořešili. Kamarád nám půjčil svoje firemní karty a starších telefonů mám doma habaděj.
Druhé, co mi mělo napovědět, že na tomhle jobu nezbohatnu, byla skutečnost, že nebudeme pobírat žádný plat a naší odměnou budou jen provize. Viděl jsem, jak krásně dělám deset smluv denně a Markéta další a to by dle plánu odměn mělo stačit, abychom se nemuseli stěhovat z Prahy na Moravu, kam se nám moc nechce.
Naše instruktorka a supervizorka v jedné osobě byla je příjemná paní, se kterou se dobře povídá a myslím si, že nám nechtěla lhát, když říkala, že úspěšnost prodeje SIM karet pro jednoho nejmenovaného virtuálního operátora je cca 10 %. Uvědomil jsem si, že určitě nebudu telefonovat osm hodin denně a upravil jsem odhad naší prosperity zhruba na polovinu. Ale i to by bylo bývalo docela dobré!
Jednoho dne jsem dostal prvních 100 kontaktů a začal jsem volat. Hodně lidí to nezvedlo, další byli nedostupní, jiní měli nastavené přesměrování do hlasové schránky. Poměrně brzy jsem ale prodal první SIM a říkal jsem si, že zítra to bude lepší. Nebylo! Z padesáti vytočených čísel jsem se dovolal asi dvanácti lidem. Někteří zavěsili, jakmile jsem se představil, jiní slušně odmítli i když ještě nevěděli co, další se vymluvili, že jsou u lékaře, že zrovna řídí, že mají návštěvu. Dostat se k tomu, proč jim volám a jakou pro ně mám nabídku, se mi podařilo jen asi třikrát. Námi prodávané tarify nebyly vůbec špatné, ale přesto je ti volaní nepotřebovali, protože měli uzavřené smlouvy na dobu určitou, nebo babičce dobíjela jednou ročně dcera jen proto, aby číslo nepřestalo fungovat. Zkrátka a dobře: Začal jsem tušit, že tohle na řízek nevydělá. Třetí den tygřího callcentrování nepřinesl nic nového. Narazil jsem na opilce, který mě chtěl zastřelit, na jednu fajn babičku, které jsem popřál brzké uzdravení, na další babinu odněkud z Valašska a na pár lidí, kteří s tím prostě práskli.
Ne, já se jim nedivím! Před lety, kdy jsme procházeli tím školením, byla úplně jiná situace. Tehdy vám volali jen tři operátoři a maximálně ještě vaše banka. Dneska existují desítky dodavatelů energií, 52 virtuálních operátorů, spousta bankovních i nebankovních půjček, pořadatelé předváděček všeho druhu a jen Bůh ví, kdo ještě. Skoro každý z nás má nějakou zkušenost s tím, že podepsal smlouvu, která rozhodně nebyla tak výhodná, jak mu ji po telefonu někdo z callcentra odprezentoval. K averzi na volající operátory přispívá i to, že mnozí jsou tragicky nekvalitní. Vydržet několik let pracovat v callcentru je takřka nemožné, proto se pracovníci často mění, jen se tak nějak rychle zaškolí a hurá telefonovat, vydělávat, zvyšovat denní normu. Ti lidé v kamenných callcentrech jsou pod obrovským tlakem. Stále je někdo kontroluje, placení jsou za uzavřené smlouvy a podle počtu obvolaných klientů. My jsme ještě měli výhodu, že tempo práce jsme si doma určovali sami! I tak se to ale dělat v dnešní době prostě už nedá!
No nic. Zkušenost mám, SIM kartu navíc taky a netuším, co bude dál. Jen vás chci všechny moc a moc poprosit o jednu věc:
Jestli se stane, že uvidíte na displayi svého mobilu neznámé číslo, aspoň ten hovor příjměte. Pokud to totiž neuděláte, do databáze kontaktů si volající callcentrista zapíše, že jste to nebrali a musí vám tak jak tak zvonit někdy znovu. Když už to zvednete, zkuste slušně, rychle a jasně říct, že nemáte zájem. Tím umožníte volajícímu operátorovi ušetřit čas a věřte mi, že čas jsou pro něj opravdu peníze. Věřím vám, že vám všechna ta callcentra jdou na nervy. Ani já hovorů s nimi nejsem ušetřen. Ale zkuste za tím vidět člověka, který jen nesehnal jinou práci a snaží se vydělat si na chléb vezdejší. On si vaše číslo nikde nenašel, on ho dostal a bude vám volat tak dlouho, dokud nevyjádříte nezájem. Zkuste si představit, že se musíte živit tímto způsobem vy a podle toho s těmi operátory jednejte. DĚKUJI ZA POCHOPENÍ!
PS: Slibuji vám, že tím neznámým volajícím už nebudu já!
Bůh vám žehnej!
Asi to zná bohužel většina z vás. Finanční situace není zrovna nejveselejší a vy dumáte a dumáte, jak si ji trošku vylepšit. Ta naše se po odchodu nájemníků z našeho moravského bytu taky začala sunout nepěkným směrem a tak jsem hledal a hledal, co bychom a jak by. Moc toho neumím a co umím, to zase díky zdravotním problémům nemůžu, takže těch možností nebylo nikterak přehršel.
Před pár lety jsme s Markétou absolvovali školení v jednom callcentru. Tehdy to vypadalo, že budeme pracovat z domova a naším úkolem bude převádět zákazníky z předplacených karet T-Mobilu na některý z paušálních tarifů. Callcentrum ale nakonec někdo vytuneloval a tamní zaměstnanci jednoho dne zjistili, že jim k práci chybí počítače. Z celého projektu nebylo nic, ale měli jsme dobrou školitelku a tak nám zůstala aspoň nějaká nová dobednost.
Na základě této zkušenosti jsem tedy hledal práci z domova v oboru telemarketing. Už nevím jak, ale našel jsem inzerát, který sliboval přivýdělek 15 až 20 tisíc, práci z domu a nikdo po nás nechtěl ani životopis, nebo nějaký ten motivační dopis. A tak jsme paní z inzerátu zavolali. Byla velmi ochotná, naše zraková vada jí nepřekážela a snažila se spolu s námi vymyslet, jak bychom tu práci mohli zvládnout. Než nás pustila do ostrého provozu, prováděla s námi několik zkušebních hovorů, kde hrála otrávené, zaujaté, zaneprázdněné, hloupé i zbytečně chytré zákazníky. Podařilo se jí vzít mi iluze o tom, že tuhle práci zvládnu levou zadní, ale byla opravdu věcná, kritizovala právem a dovedla i povzbudit. První, co mě mělo zarazit a nezarazilo, byla podmínka, že práci budeme provádět z vlastních SIM karet. Máme neomezené tarify a tak jsem si říkal, že to půjde. Pak mi docvaklo, že volat lidem ze svého privátního čísla nechci, ale i to jsme pořešili. Kamarád nám půjčil svoje firemní karty a starších telefonů mám doma habaděj.
Druhé, co mi mělo napovědět, že na tomhle jobu nezbohatnu, byla skutečnost, že nebudeme pobírat žádný plat a naší odměnou budou jen provize. Viděl jsem, jak krásně dělám deset smluv denně a Markéta další a to by dle plánu odměn mělo stačit, abychom se nemuseli stěhovat z Prahy na Moravu, kam se nám moc nechce.
Naše instruktorka a supervizorka v jedné osobě byla je příjemná paní, se kterou se dobře povídá a myslím si, že nám nechtěla lhát, když říkala, že úspěšnost prodeje SIM karet pro jednoho nejmenovaného virtuálního operátora je cca 10 %. Uvědomil jsem si, že určitě nebudu telefonovat osm hodin denně a upravil jsem odhad naší prosperity zhruba na polovinu. Ale i to by bylo bývalo docela dobré!
Jednoho dne jsem dostal prvních 100 kontaktů a začal jsem volat. Hodně lidí to nezvedlo, další byli nedostupní, jiní měli nastavené přesměrování do hlasové schránky. Poměrně brzy jsem ale prodal první SIM a říkal jsem si, že zítra to bude lepší. Nebylo! Z padesáti vytočených čísel jsem se dovolal asi dvanácti lidem. Někteří zavěsili, jakmile jsem se představil, jiní slušně odmítli i když ještě nevěděli co, další se vymluvili, že jsou u lékaře, že zrovna řídí, že mají návštěvu. Dostat se k tomu, proč jim volám a jakou pro ně mám nabídku, se mi podařilo jen asi třikrát. Námi prodávané tarify nebyly vůbec špatné, ale přesto je ti volaní nepotřebovali, protože měli uzavřené smlouvy na dobu určitou, nebo babičce dobíjela jednou ročně dcera jen proto, aby číslo nepřestalo fungovat. Zkrátka a dobře: Začal jsem tušit, že tohle na řízek nevydělá. Třetí den tygřího callcentrování nepřinesl nic nového. Narazil jsem na opilce, který mě chtěl zastřelit, na jednu fajn babičku, které jsem popřál brzké uzdravení, na další babinu odněkud z Valašska a na pár lidí, kteří s tím prostě práskli.
Ne, já se jim nedivím! Před lety, kdy jsme procházeli tím školením, byla úplně jiná situace. Tehdy vám volali jen tři operátoři a maximálně ještě vaše banka. Dneska existují desítky dodavatelů energií, 52 virtuálních operátorů, spousta bankovních i nebankovních půjček, pořadatelé předváděček všeho druhu a jen Bůh ví, kdo ještě. Skoro každý z nás má nějakou zkušenost s tím, že podepsal smlouvu, která rozhodně nebyla tak výhodná, jak mu ji po telefonu někdo z callcentra odprezentoval. K averzi na volající operátory přispívá i to, že mnozí jsou tragicky nekvalitní. Vydržet několik let pracovat v callcentru je takřka nemožné, proto se pracovníci často mění, jen se tak nějak rychle zaškolí a hurá telefonovat, vydělávat, zvyšovat denní normu. Ti lidé v kamenných callcentrech jsou pod obrovským tlakem. Stále je někdo kontroluje, placení jsou za uzavřené smlouvy a podle počtu obvolaných klientů. My jsme ještě měli výhodu, že tempo práce jsme si doma určovali sami! I tak se to ale dělat v dnešní době prostě už nedá!
No nic. Zkušenost mám, SIM kartu navíc taky a netuším, co bude dál. Jen vás chci všechny moc a moc poprosit o jednu věc:
Jestli se stane, že uvidíte na displayi svého mobilu neznámé číslo, aspoň ten hovor příjměte. Pokud to totiž neuděláte, do databáze kontaktů si volající callcentrista zapíše, že jste to nebrali a musí vám tak jak tak zvonit někdy znovu. Když už to zvednete, zkuste slušně, rychle a jasně říct, že nemáte zájem. Tím umožníte volajícímu operátorovi ušetřit čas a věřte mi, že čas jsou pro něj opravdu peníze. Věřím vám, že vám všechna ta callcentra jdou na nervy. Ani já hovorů s nimi nejsem ušetřen. Ale zkuste za tím vidět člověka, který jen nesehnal jinou práci a snaží se vydělat si na chléb vezdejší. On si vaše číslo nikde nenašel, on ho dostal a bude vám volat tak dlouho, dokud nevyjádříte nezájem. Zkuste si představit, že se musíte živit tímto způsobem vy a podle toho s těmi operátory jednejte. DĚKUJI ZA POCHOPENÍ!
PS: Slibuji vám, že tím neznámým volajícím už nebudu já!
Bůh vám žehnej!
středa 4. června 2014
Nepravidelník 3
Ahoj všichni, já věděl, že pravidelnost nebude! No ale tu a tam sem přecejen něco připíšu.
Už 23. května nás navštívila kamarádka z Klášterce nad Ohří. Je to jeden z lidí, které nám do života přinesl internet. Markéta tehdy dávala do jedné skupiny na Facebooku poptávku na doprovod na ženskou konferenci a tahle Bára se jí ozvala. Vždycky ji rád vidím! Je to tak srdečný člověk, že se občas stydím za svou rezervovanost. Barča u nás přespala a pěkně jsme si popovídali. Přinesla koláče a to tygr umí ocenit!
I další návštěva mě potěšila. Tahle slečna zpívá občas u nás v církvi a je v tom moc dobrá! Teda nejen že hezky zpívá, ona má i nějaký nadpřirozený dar dávat do zpěvu přesně tolik citu, kolik ho která písnička potřebuje. Tygrovi přinesla jahody a to se taky cení! Na obrázku je vlevo.
Další radost mi udělala taky Bára, ale tentokrát Surya Bára. To je samice bílého tygra, která žije v ZOO Liberec. Porodila totiž tohle krásné mláďátko! Jeho vývoj můžete sledovat na Facebooku, kam chovatel pan Langr dává fotky i videa.
3. června jsme byli na setkání mladých dospělých v načí církvi. Když jsem viděl na Facebooku pozvánku na tuhle událost, myslel jsem, že si ze mně organizátor dělá srandu! Vždyť já jsem svou přítomností tam zdvojnásobil věkový průměr hostů! Ale nakonec jsme tam šli a to je dobře. Zpívala Ali, - jo ta Ali - , o které píšu výše. Byly to dvě hodiny velmi pěkné hudby a moc jsme si to užili.
Období, kterým teď procházíme, není vůbec snadné. Nevidíme jasně svou budoucnost, zdraví není ideální a peněz už jsme taky měli víc. Ale psaním těchto zážitků si chci připomenout, že i dobré věci se dějí! Často na to zapomínáme, když jsme ze všech stran zavalení negativními zprávami, když nás něco bolí, nebo nás něco omezuje v aktivitách. Nikdy není jen špatně a já rozhodně tento čas nepovažuji za nešťastný. Řada věcí by mohla být jinak, ale Bohu díky, že nejsou horší.
Pořád se něčemu učím. Už po několikáté zjišťuju, kdo jsou opravdoví přátelé a jak moc si jich vážím. Zároveň si kladu otázku, jestli dovedu já být tak dobrým přítelem jim. Učím se větší pokoře, důvěře v Boha, sebezapření. Jsou to někdy dost drsné lekce, ale ono na tygra se nedá jít s nějakou jemností.
Přeju vám všem všestranně požehnané dny a doufám, že zas někdy příjdete!
Už 23. května nás navštívila kamarádka z Klášterce nad Ohří. Je to jeden z lidí, které nám do života přinesl internet. Markéta tehdy dávala do jedné skupiny na Facebooku poptávku na doprovod na ženskou konferenci a tahle Bára se jí ozvala. Vždycky ji rád vidím! Je to tak srdečný člověk, že se občas stydím za svou rezervovanost. Barča u nás přespala a pěkně jsme si popovídali. Přinesla koláče a to tygr umí ocenit!
I další návštěva mě potěšila. Tahle slečna zpívá občas u nás v církvi a je v tom moc dobrá! Teda nejen že hezky zpívá, ona má i nějaký nadpřirozený dar dávat do zpěvu přesně tolik citu, kolik ho která písnička potřebuje. Tygrovi přinesla jahody a to se taky cení! Na obrázku je vlevo.
Další radost mi udělala taky Bára, ale tentokrát Surya Bára. To je samice bílého tygra, která žije v ZOO Liberec. Porodila totiž tohle krásné mláďátko! Jeho vývoj můžete sledovat na Facebooku, kam chovatel pan Langr dává fotky i videa.
3. června jsme byli na setkání mladých dospělých v načí církvi. Když jsem viděl na Facebooku pozvánku na tuhle událost, myslel jsem, že si ze mně organizátor dělá srandu! Vždyť já jsem svou přítomností tam zdvojnásobil věkový průměr hostů! Ale nakonec jsme tam šli a to je dobře. Zpívala Ali, - jo ta Ali - , o které píšu výše. Byly to dvě hodiny velmi pěkné hudby a moc jsme si to užili.
Období, kterým teď procházíme, není vůbec snadné. Nevidíme jasně svou budoucnost, zdraví není ideální a peněz už jsme taky měli víc. Ale psaním těchto zážitků si chci připomenout, že i dobré věci se dějí! Často na to zapomínáme, když jsme ze všech stran zavalení negativními zprávami, když nás něco bolí, nebo nás něco omezuje v aktivitách. Nikdy není jen špatně a já rozhodně tento čas nepovažuji za nešťastný. Řada věcí by mohla být jinak, ale Bohu díky, že nejsou horší.
Pořád se něčemu učím. Už po několikáté zjišťuju, kdo jsou opravdoví přátelé a jak moc si jich vážím. Zároveň si kladu otázku, jestli dovedu já být tak dobrým přítelem jim. Učím se větší pokoře, důvěře v Boha, sebezapření. Jsou to někdy dost drsné lekce, ale ono na tygra se nedá jít s nějakou jemností.
Přeju vám všem všestranně požehnané dny a doufám, že zas někdy příjdete!
sobota 31. května 2014
Chycení v síti 7 - Blogy
Nad tímhle dílem seriálu o internetu jsem dost dlouho přemýšlel. Blogy jsou velmi zvláštní a pro mě velmi zásadní fenomén. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli dám do článku odkazy na ty, které mě nejvíc ovlivnily, ale je jich tolik, že z lenosti nedám.
Sledovat osudy ostatních lidí je pravděpodobně lidská přirozenost. Kdysi se tak večer sešly ženy u draní peří a mohly společně probrat životy těch, které nepřišly. Dnes nám bulvární média nabízí takřka online přenosy ze životů slavných osobností, reality shows, kde můžeme pozorovat skupinky psychicky nemocných jedinců 24 hodin denně a dokonce i některá zvířátka v ZOO už mají ve svých výbězích kamery, aby zvědavcům nic neuniklo.
Internet krom jiného přišel s blogováním. Já sám jsem první blog založil někdy na přelomu let 2008 a 2009. Dnes už ten server neexistuje a snad je to dobře. Stránka, kde se právě nacházíte, je mým třetím osobním blogem. Kromě ní provozujeme s Markétou i společný, křesťansky zaměřený blog na adrese http://spanembohem.blogspot.com.
Jak už to tak u mně bývá, slovo "blogovat" jsem slyšel prvně z rádia. Tehdy to bylo v souvislosti s nezávislými bloggery v Číně, kteří na svých stránkách přinášejí necenzurované informace o dění ve své zemi. Tehdy mě ani nenapadlo, že by blogy mohly obsahovat i něco jiného než jen zpravodajství a názory svých majitelů na politiku. Ale začalo mě zajímat, jak si takový blog založit, kde najít nějaké zajímavé a jestli bych snad případně nemohl i já něco psát. Možnost spolutvořit obsah na internetu mi připadala lákavá.
V první fázi, kdy jsem začal objevovat inspirativní autory, jsem čtení blogů doslova propadal. Trávil jsem tím hodně času, ale když se později počet odkazů v mých oblíbených zvyšoval a zvyšoval, došlo mi, že si budu muset mnohem víc vybírat. V tom směru mi často pomohli moji oblíbení bloggeři, protože jejich blogy odkazují na další, většinou stejně dobré autory.
Vždycky znovu mě překvapí, co všechno jsme ochotní na sebe prásknout na svém blogu. Na sociálních sítích je to pochopitelnější, protože tam si u svých příspěvků můžeme nastavit aspoň nějaké, byť omezené soukromí. Ochrana heslem není dvakrát bezpečná, ale pro pocit uživatele, že je nějak chráněn, to stačí. Blog je naproti tomu veřejně přístupné místo a člověk nikdy neví, kdo ho tam najde.
Osobní blogy, které prozrazují něco o životě a osobnosti autora, mám docela rád. Je pro mě velmi užitečné, mohu-li svou vlastní životní zkušenost srovnávat s jinými lidmi, diskutovat s nimi, případně se spřátelit. To přátelství nevzniká často, ale tu a tam se stane, že si s někým sedíte a dohodnete se, že se setkáte i ve fyzickém světě.
Díky blogu znám osobně dvě spisovatelky a tu třetí bych moc rád někdy brzy poznal. Blogu vděčíme za několik velmi dobrých knížek, které vznikaly z článků a ohlasu čtenářů. To je další velmi dobrá vlastnost blogu. Hned máte zpětnou vazbu na to, co jste napsali. Knížky se skutečnými příběhy jsem vždycky měl rád a znám-li osobně, nebo aspoň z internetu jejich autory, je čtení ještě mnohem lepším zážitkem.
Jako každá dobrá věc i blog má svou odvrácenou stránku. Kolem výrazného autora totiž vznikne jakási stálá čtenářská základna. Ta může být podle obsahu blogu buď přínosnou skupinou, nebo naopak sešlostí lidí, kteří se vzájemně utvrzují v nějakém omylu. Tak najdete stránky anorektiček, sebepoškozovačů, konzumentů drog a mnohé další. Někdy je moc smutné číst ta mezi řádky schovaná volání o pomoc.
Já musím konstatovat, že mi blog přinesl do života spoustu zajímavých lidí. Někteří své stránky píší se záměrem pomáhat ostatním, což jim tak trochu závidím, protože to Tygr ještě neumí. Jiní sdílejí svou životní zkušenost, své poznatky a dovednosti, nebo pěkné obrázky z cest. Obsah je velmi různorodý a to je myslím moc dobře! Každý si najdeme, co považujeme za vhodné. Žijeme bohužel v době výrazného individualizmu, kdy už lidé nemají potřebu se scházet a tvořit nějaká zájmová společenství. Blog takovou náhražku nabízí a mně se na něm líbí, že si mohu "popovídat" s lidmi, které bych jinak nikdy nepotkal. Počítám samozřejmě s tím, že stejně jako já, i ostatní známí z internetu se prezentují tím lepším, co v nich je a že kdybychom se znali líp, možná bychom nebyli tak nadšení jeden z druhého. I tak jsem ale moc rád za všechny, které jsem měl možnost poznat.
Happy blogging!
Sledovat osudy ostatních lidí je pravděpodobně lidská přirozenost. Kdysi se tak večer sešly ženy u draní peří a mohly společně probrat životy těch, které nepřišly. Dnes nám bulvární média nabízí takřka online přenosy ze životů slavných osobností, reality shows, kde můžeme pozorovat skupinky psychicky nemocných jedinců 24 hodin denně a dokonce i některá zvířátka v ZOO už mají ve svých výbězích kamery, aby zvědavcům nic neuniklo.
Internet krom jiného přišel s blogováním. Já sám jsem první blog založil někdy na přelomu let 2008 a 2009. Dnes už ten server neexistuje a snad je to dobře. Stránka, kde se právě nacházíte, je mým třetím osobním blogem. Kromě ní provozujeme s Markétou i společný, křesťansky zaměřený blog na adrese http://spanembohem.blogspot.com.
Jak už to tak u mně bývá, slovo "blogovat" jsem slyšel prvně z rádia. Tehdy to bylo v souvislosti s nezávislými bloggery v Číně, kteří na svých stránkách přinášejí necenzurované informace o dění ve své zemi. Tehdy mě ani nenapadlo, že by blogy mohly obsahovat i něco jiného než jen zpravodajství a názory svých majitelů na politiku. Ale začalo mě zajímat, jak si takový blog založit, kde najít nějaké zajímavé a jestli bych snad případně nemohl i já něco psát. Možnost spolutvořit obsah na internetu mi připadala lákavá.
V první fázi, kdy jsem začal objevovat inspirativní autory, jsem čtení blogů doslova propadal. Trávil jsem tím hodně času, ale když se později počet odkazů v mých oblíbených zvyšoval a zvyšoval, došlo mi, že si budu muset mnohem víc vybírat. V tom směru mi často pomohli moji oblíbení bloggeři, protože jejich blogy odkazují na další, většinou stejně dobré autory.
Vždycky znovu mě překvapí, co všechno jsme ochotní na sebe prásknout na svém blogu. Na sociálních sítích je to pochopitelnější, protože tam si u svých příspěvků můžeme nastavit aspoň nějaké, byť omezené soukromí. Ochrana heslem není dvakrát bezpečná, ale pro pocit uživatele, že je nějak chráněn, to stačí. Blog je naproti tomu veřejně přístupné místo a člověk nikdy neví, kdo ho tam najde.
Osobní blogy, které prozrazují něco o životě a osobnosti autora, mám docela rád. Je pro mě velmi užitečné, mohu-li svou vlastní životní zkušenost srovnávat s jinými lidmi, diskutovat s nimi, případně se spřátelit. To přátelství nevzniká často, ale tu a tam se stane, že si s někým sedíte a dohodnete se, že se setkáte i ve fyzickém světě.
Díky blogu znám osobně dvě spisovatelky a tu třetí bych moc rád někdy brzy poznal. Blogu vděčíme za několik velmi dobrých knížek, které vznikaly z článků a ohlasu čtenářů. To je další velmi dobrá vlastnost blogu. Hned máte zpětnou vazbu na to, co jste napsali. Knížky se skutečnými příběhy jsem vždycky měl rád a znám-li osobně, nebo aspoň z internetu jejich autory, je čtení ještě mnohem lepším zážitkem.
Jako každá dobrá věc i blog má svou odvrácenou stránku. Kolem výrazného autora totiž vznikne jakási stálá čtenářská základna. Ta může být podle obsahu blogu buď přínosnou skupinou, nebo naopak sešlostí lidí, kteří se vzájemně utvrzují v nějakém omylu. Tak najdete stránky anorektiček, sebepoškozovačů, konzumentů drog a mnohé další. Někdy je moc smutné číst ta mezi řádky schovaná volání o pomoc.
Já musím konstatovat, že mi blog přinesl do života spoustu zajímavých lidí. Někteří své stránky píší se záměrem pomáhat ostatním, což jim tak trochu závidím, protože to Tygr ještě neumí. Jiní sdílejí svou životní zkušenost, své poznatky a dovednosti, nebo pěkné obrázky z cest. Obsah je velmi různorodý a to je myslím moc dobře! Každý si najdeme, co považujeme za vhodné. Žijeme bohužel v době výrazného individualizmu, kdy už lidé nemají potřebu se scházet a tvořit nějaká zájmová společenství. Blog takovou náhražku nabízí a mně se na něm líbí, že si mohu "popovídat" s lidmi, které bych jinak nikdy nepotkal. Počítám samozřejmě s tím, že stejně jako já, i ostatní známí z internetu se prezentují tím lepším, co v nich je a že kdybychom se znali líp, možná bychom nebyli tak nadšení jeden z druhého. I tak jsem ale moc rád za všechny, které jsem měl možnost poznat.
Happy blogging!
sobota 24. května 2014
Chycení v síti 6 - Neustále online
V minulém díle jsem psal o Facebooku. I když je to asi nejznámější ze všech sítí, já mám čím dál tím víc rád Twitter. Jeho výhodou i nevýhodou je, že zprávy - tzv. tweety - mají omezenou délku na 140 znaků. Pamatujete ještě na dobu, kdy mobily neuměly napsat delší smsku než 160 znaků? Twitter mi toto období občas připomene. Někdy bych rád tweetnul něco delšího, na druhou stranu jsem ale rád, že toto omezení nutí člověka napsat jen to podstatné a formulovat tweet tak, aby ho sledující lidé pochopili. Ohromnou výhodou Twitteru také je, že rozhodnete-li se někoho sledovat, on nemusí sledovat vás. Jako informační zdroj je tedy Twitter rozhodně lepší, výstižnější a přehlednější než Facebook. Bonusem pro mě rozhodně je i to, že na Twitteru vás nikdo nezve ke hrám a že tato síť není tak často využívána dětmi. Účet na Twitteru lze propojit s Facebookem, takže cokoli tweetnete, objeví se i na vašem FB. Pro ty z vás, kdo používáte k připojení na internet mobil, je zajímavé i to, že Twitter je mnohem méně náročný na přenos dat než Facebook.
Znáte Foursquare? To je trošku zvláštní síť. Jejím hlavním smyslem je práce s vaší polohou a objekty ve vašem okolí. Začal jsem tuhle aplikaci používat, protože mi jako zrakově postiženému vlastně pomáhá orientovat se na místech, kde to neznám. Uživatelé Foursquare se mohou stát přáteli, stejně jako na FB. Pak mají možnost sledovat, kde a kdy se jejich přítel tzv. checknul a jestli k tomu napsal nějaký komentář. Jste-li ve městě, kde to neznáte a hledáte nějakou restauraci, s Foursquare ji určitě najdete. Většinou u ní bude i nějaký komentář, který napsal uživatel, co navštívil ten podnik před vámi. Netvrdím, že hodnocení bývají objektivní, ale orientovat se podle nich dá. Většina firem má uveden i telefon, otevírací dobu a případně další základní info. Znám lidi, kteří se checkují na každé autobusové stanici, v každém obchodě a dokonce i doma. Nevím, jestli jim dochází, že data o jejich pohybu jsou zneužitelná. Foursquare můžete propojit s účty na Twitteru i Facebooku a své tipy na zajímavá místa sdílet na těchto sítích.
Já jsem používání téhle aplikace docela omezil. Za každý check-in získáte totiž nějaké body, za určitý počet bodů pak odznáčky. Na to už jsem asi starý, abych informace o svém pohybu vyměnil za virtuální odznáček.
Jsem i na Google plus, ale moc ho nevyužívám a proto o této síti psát dál nebudu.
ICQ, Skype, Viber, Whatsapp, KakaoTalk..... Tam všude funguju. Každý z mých přátel používá některou z těchto komunikačních služeb, já se jen přizpůsobuji. Možná řeknete, že nejde o sítě, ale podle mně ano. Pokud něco umožňuje ostatním vidět váš online stav, nabízí přesílání fotografií a hlasových zpráv v reálném čase, pak je to síť.
Poslední dobou se vývojáři mobilních aplikací snaží, abyste byli neustále online. Nejnovější verze Skype vás ukazuje ve stavu online, i když na vašem mobilu není zapnutá. Totéž dělá i Facebook Messenger a řeknu vám, že mě to hodně štve! Rád jsem pro druhé dostupný, rád si popovídám nebo pochatuju, ale chtěl bych si určovat dobu, kdy na to mám náladu. Přátelům z jiných časových pásem občas nedojde, že v Evropě spíme a tak mi u hlavy cinkne nějaká ta zpráva ve tři v noci. A kdyby jen cinkla! Protože špatně vidím na display mobilu, používám program VoiceOver, který rovnou zprávu na obrazovce začne číst. Možných řešení je několik. Vypnout na noc wifi v iPhonu, přepnout ho do režimu letadlo, vypnout zvuky i mluvení. Všechno to mi ale z nějakého důvodu nevyhovuje, takže online zůstávám 24/7/365.
Jde mi vážně na nervy, že kohosi napadlo synchronizovat všechny Skype zprávy na všech vašich zařízeních. Příjde-li tedy nějaký ten chat, přečtu si ho na iPhonu a odpovím na něj. Později vezmu do ruky Samsung a ono je to tam taky. Když pak zapnu PC, Skype mi ukazuje nepřečtené zprávy. Ach jo!
Vítám všechny možnosti, jak být ve spojení s přáteli z celého světa. Jak jsem psal výše, rád bych si občas dopřál oddych a online nebyl. Bohužel to dost dobře nejde. Buďme rádi, že máme nástroje, které nás spojují rychle, levně a kdykoli to potřebujeme. Jako na téměř všem i na těchto sítích může člověk získat závislost. Přestože je používám opravdu dost, na diagnózu to snad ještě není. Jak jste na tom vy?
Hodně dobrých chat zpráv vám přeje Tygr!
Znáte Foursquare? To je trošku zvláštní síť. Jejím hlavním smyslem je práce s vaší polohou a objekty ve vašem okolí. Začal jsem tuhle aplikaci používat, protože mi jako zrakově postiženému vlastně pomáhá orientovat se na místech, kde to neznám. Uživatelé Foursquare se mohou stát přáteli, stejně jako na FB. Pak mají možnost sledovat, kde a kdy se jejich přítel tzv. checknul a jestli k tomu napsal nějaký komentář. Jste-li ve městě, kde to neznáte a hledáte nějakou restauraci, s Foursquare ji určitě najdete. Většinou u ní bude i nějaký komentář, který napsal uživatel, co navštívil ten podnik před vámi. Netvrdím, že hodnocení bývají objektivní, ale orientovat se podle nich dá. Většina firem má uveden i telefon, otevírací dobu a případně další základní info. Znám lidi, kteří se checkují na každé autobusové stanici, v každém obchodě a dokonce i doma. Nevím, jestli jim dochází, že data o jejich pohybu jsou zneužitelná. Foursquare můžete propojit s účty na Twitteru i Facebooku a své tipy na zajímavá místa sdílet na těchto sítích.
Já jsem používání téhle aplikace docela omezil. Za každý check-in získáte totiž nějaké body, za určitý počet bodů pak odznáčky. Na to už jsem asi starý, abych informace o svém pohybu vyměnil za virtuální odznáček.
Jsem i na Google plus, ale moc ho nevyužívám a proto o této síti psát dál nebudu.
ICQ, Skype, Viber, Whatsapp, KakaoTalk..... Tam všude funguju. Každý z mých přátel používá některou z těchto komunikačních služeb, já se jen přizpůsobuji. Možná řeknete, že nejde o sítě, ale podle mně ano. Pokud něco umožňuje ostatním vidět váš online stav, nabízí přesílání fotografií a hlasových zpráv v reálném čase, pak je to síť.
Poslední dobou se vývojáři mobilních aplikací snaží, abyste byli neustále online. Nejnovější verze Skype vás ukazuje ve stavu online, i když na vašem mobilu není zapnutá. Totéž dělá i Facebook Messenger a řeknu vám, že mě to hodně štve! Rád jsem pro druhé dostupný, rád si popovídám nebo pochatuju, ale chtěl bych si určovat dobu, kdy na to mám náladu. Přátelům z jiných časových pásem občas nedojde, že v Evropě spíme a tak mi u hlavy cinkne nějaká ta zpráva ve tři v noci. A kdyby jen cinkla! Protože špatně vidím na display mobilu, používám program VoiceOver, který rovnou zprávu na obrazovce začne číst. Možných řešení je několik. Vypnout na noc wifi v iPhonu, přepnout ho do režimu letadlo, vypnout zvuky i mluvení. Všechno to mi ale z nějakého důvodu nevyhovuje, takže online zůstávám 24/7/365.
Jde mi vážně na nervy, že kohosi napadlo synchronizovat všechny Skype zprávy na všech vašich zařízeních. Příjde-li tedy nějaký ten chat, přečtu si ho na iPhonu a odpovím na něj. Později vezmu do ruky Samsung a ono je to tam taky. Když pak zapnu PC, Skype mi ukazuje nepřečtené zprávy. Ach jo!
Vítám všechny možnosti, jak být ve spojení s přáteli z celého světa. Jak jsem psal výše, rád bych si občas dopřál oddych a online nebyl. Bohužel to dost dobře nejde. Buďme rádi, že máme nástroje, které nás spojují rychle, levně a kdykoli to potřebujeme. Jako na téměř všem i na těchto sítích může člověk získat závislost. Přestože je používám opravdu dost, na diagnózu to snad ještě není. Jak jste na tom vy?
Hodně dobrých chat zpráv vám přeje Tygr!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)